Jób 7
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
1Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
1“Não é o homem forçado a trabalhar na terra? Não são os seus dias como os dias de um trabalhador contratado?
2Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
2Como um servo que anseia pela sombra, como um trabalhador contratado que espera pelo seu salário,
3Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
3assim recebi por herança meses de miséria, e noites de aflição me foram destinadas.
4Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
4Quando me deito, eu digo: 'Quando me levantarei, e a noite terá fim?' Eu me reviro de um lado para o outro até o amanhecer.
5Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
5Minha carne está vestida de vermes e torrões de pó. Minha pele se fecha, e racha novamente.
6Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
6Meus dias são mais velozes do que a lançadeira do tecelão, e se consomem sem esperança.
7Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
7Oh, lembre-se de que minha vida é um sopro. Meus olhos não voltarão a ver o bem.
8Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
8O olho daquele que me vê não me verá mais. Seus olhos estarão sobre mim, mas eu já não existirei.
9Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,
9Assim como a nuvem se desfaz e desaparece, assim aquele que desce ao Seol não subirá mais.
10Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
10Ele não voltará mais para a sua casa, e o seu lugar não o conhecerá mais.
11Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
11“Portanto, não ficarei calado. Falarei na angústia do meu espírito. Me queixarei na amargura da minha alma.
12Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
12Sou eu o mar, ou um monstro marinho, para que você coloque um guarda sobre mim?
13Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
13Quando digo: 'Minha cama me consolará. Meu leito aliviará a minha queixa',
14Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
14então você me assusta com sonhos e me aterroriza com visões,
15Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
15de modo que a minha alma escolhe o estrangulamento, e a morte em vez dos meus ossos.
16Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
16Eu detesto a minha vida. Não quero viver para sempre. Deixe-me em paz, pois os meus dias são apenas um sopro.
17Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
17O que é o homem, para que você o engrandeça, para que você fixe nele a sua atenção,
18A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
18para que você o visite a cada manhã, e o prove a cada momento?
19Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
19Até quando você não desviará de mim o olhar, nem me deixará em paz até que eu engula a minha saliva?
20Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
20Se pequei, o que faço a você, ó observador dos homens? Por que você me colocou como seu alvo, de modo que me tornei um fardo para mim mesmo?
21Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
21Por que você não perdoa a minha desobediência, e não tira a minha iniquidade? Pois agora me deitarei no pó. Você me buscará diligentemente, mas eu já não existirei.”
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.