Jób 7
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
1Non ha l'uomo un termine della sua milizia in su la terra? E non sono i suoi giorni simili a quelli di un mercenario?
2Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
2Come il servo aspira all'ombra, E il mercenario aspetta il premio della sua opera;
3Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
3Così mi sono stati dati per eredità de' mesi molesti; E mi sono state assegnate per parte mia notti penose.
4Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
4Se mi son posto a giacere, dico: Quando mi leverò? Quando sarà passata la notte? E mi stanco di dimenarmi fino all'alba.
5Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
5La mia carne è rivestita di vermini, e di gromma di terra; La mia pelle si schianta, e si disfa.
6Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
6I miei giorni son passati via più leggermente che la spola del tessitore, E son venuti meno senza speranza.
7Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
7Ricordati che la mia vita è un vento, Che l'occhio mio non tornerà più a vedere il bene.
8Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
8L'occhio di chi mi vede non mi riguarderà più ; Se tu rivolgi gli occhi verso me, io non sarò più.
9Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,
9Come la nuvola si dilegua, e se ne va via; Così chi scende nel sepolcro non ne salirà più fuori .
10Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
10Egli non ritornerà più a casa sua, E il luogo suo non lo riconoscerà più.
11Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
11Io altresì non ratterrò la mia bocca; Io parlerò nell'angoscia del mio spirito, Io mi lamenterò nell'amaritudine dell'anima mia.
12Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
12Sono io un mare, o una balena, Che tu mi ponga guardia attorno?
13Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
13Quando io dico: La mia lettiera mi darà alleggiamento, Il mio letto solleverà parte del mio lamento;
14Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
14Allora tu mi sgomenti con sogni, E mi spaventi con visioni.
15Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
15Talchè io nell'animo sceglierei innanzi di essere strangolato, E innanzi vorrei la morte che le mie ossa.
16Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
16Io son tutto strutto; io non viverò in perpetuo; Cessati da me; conciossiachè i miei giorni non sieno altro che vanità.
17Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
17Che cosa è l'uomo, che tu ne faccia sì grande stima, Che tu ponga mente ad esso?
18A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
18E che tu lo visiti ogni mattina, E ad ogni momento l'esamini?
19Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
19Fino a quando non ti rivolgerai indietro da me, E non mi darai alcuna posa, Tanto che io possa inghiottir la mia saliva?
20Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
20Io ho peccato; che opererò inverso te, o Guardiano degli uomini? Perchè mi hai posto per tuo bersaglio, E perchè sono io grave a me stesso?
21Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
21E perchè non perdoni il mio misfatto, E non rimuovi la mia iniquità? Conciossiachè di presente giacerò nella polvere; E, se poi tu mi ricerchi, io non sarò più .
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.