Jób
Chapter 6
Kralice Bible (1613)
vs Diodati Bibbia 1885
Aa
Text size
Line width
Verse numbers

Jób 6

Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1Odpovídaje pak Job, řekl:
1E GIOBBE rispose e disse:
2Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
2Fosse pur lo sdegno mio ben pesato, E fosse parimente la mia calamità levata in una bilancia!
3Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
3Perciocchè ora sarebbe trovata più pesante che la rena del mare; E però le mie parole vanno all'estremo.
4Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
4Perchè le saette dell'Onnipotente sono dentro di me, E lo spirito mio ne beve il veleno; Gli spaventi di Dio sono ordinati in battaglia contro a me.
5Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
5L'asino salvatico raglia egli presso all'erba? Il bue mugghia egli presso alla sua pastura?
6Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
6Una cosa insipida si mangia ella senza sale? Evvi sapore nella chiara ch'è intorno al torlo dell'uovo?
7Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
7Le cose che l'anima mia avrebbe ricusate pur di toccare Sono ora i miei dolorosi cibi.
8Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
8Oh! venisse pur quel ch'io chieggio, E concedesse mi Iddio quel ch'io aspetto!
9Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
9E piacesse a Dio di tritarmi, Di sciorre la sua mano, e di disfarmi!
10Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
10Questa sarebbe pure ancora la mia consolazione, Benchè io arda di dolore, e ch'egli non mi risparmi, Che io non ho nascoste le parole del Santo.
11Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
11Quale è la mia forza, per isperare? E quale è il termine che mi è posto, per prolungar l'aspettazione del l'anima mia?
12Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
12La mia forza è ella come la forza delle pietre? La mia carne è ella di rame?
13Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
13Non è egli così che io non ho più alcun ristoro in me? E che ogni modo di sussistere è cacciato lontan da me?
14Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
14Benignità dovrebbe essere usata dall'amico inverso colui ch'è tutto strutto; Ma esso ha abbandonato il timor dell'Onnipotente,
15Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
15I miei fratelli mi hanno fallito, a guisa di un ruscello, Come rapidi torrenti che trapassano via;
16Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
16I quali sono scuri per lo ghiaccio; E sopra cui la neve si ammonzicchia;
17V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
17Ma poi , al tempo che corrono, vengono meno, Quando sentono il caldo, spariscono dal luogo loro.
18Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
18I sentieri del corso loro si contorcono, Essi si riducono a nulla, e si perdono.
19To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
19Le schiere de' viandanti di Tema li riguardavano, Le carovane di Seba ne aveano presa speranza;
20Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
20Ma si vergognano di esservisi fidati; Essendo giunti fin là, sono confusi.
21Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
21Perciocchè ora voi siete venuti a niente; Avete veduta la ruina, ed avete avuta paura.
22Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
22Vi ho io detto: Datemi, E fate presenti delle vostre facoltà per me?
23Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
23E liberatemi di man del nemico, E riscuotetemi di man de' violenti?
24Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
24Insegnatemi, ed io mi tacerò; E ammaestratemi, se pure ho errato in qualche cosa.
25Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
25Quanto son potenti le parole di dirittura! E che potrà in esse riprendere alcun di voi?
26Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
26Stimate voi che parlare sia convincere? E che i ragionamenti di un uomo che ha perduta ogni speranza non sieno altro che vento?
27Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
27E pure ancora voi vi gittate addosso all'orfano, E cercate di far traboccare il vostro amico.
28A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
28Ora dunque piacciavi riguardare a me, E se io mento in vostra presenza.
29Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
29Deh! ravvedetevi; che non siavi iniquità; Da capo, il dico , ravvedetevi, io son giusto in questo affare .
30A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
30Evvi egli iniquità nella mia lingua? Il mio palato non sa egli discerner le cose perverse?

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.