Jób 3
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
1DOPO questo, Giobbe aprì la sua bocca, e maledisse il suo giorno.
2Nebo mluvě Job, řekl:
2E prese a dire:
3Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
3Possa perire il giorno nel quale io nacqui, E la notte che fu detto: Un maschio è nato.
4Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
4Quel giorno sia tenebroso; Iddio non ne abbia cura da alto, E non risplenda la luce sopra esso.
5Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
5Tenebre, ed ombra di morte rendanlo immondo; La nuvola dimori sopra esso; Queste cose rendanlo spaventevole, quali sono i giorni più acerbi.
6Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
6Caligine ingombri quella notte; Non rallegrisi fra i giorni dell'anno, Non sia annoverata fra i mesi.
7Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
7Ecco, quella notte sia solitaria, Non facciansi in essa canti alcuni.
8Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
8Maledicanla coloro che maledicono i giorni, I quali son sempre apparecchiati a far nuovi lamenti.
9Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
9Oscurinsi le stelle del suo vespro; Aspetti la luce, ma non ne venga alcuna, E non vegga le palpebre dell'alba;
10Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
10Perciocchè non serrò gli usci del seno di mia madre, E non fece sì che gli occhi miei non vedessero l'affanno.
11Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
11Perchè non morii io dalla matrice? Perchè non trapassai come prima uscii del seno?
12Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
12Perchè mi furono pòrte le ginocchia? Perchè le mammelle, acciocchè io poppassi?
13Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
13Conciossiachè ora giacerei, e mi riposerei; Io dormirei, e pezzo fa sarei in riposo,
14S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
14Con i re, e con i consiglieri della terra, I quali edificavano i luoghi deserti;
15Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
15Ovvero co' principi, che aveano dell'oro, Ed empievano le lor case d'argento;
16Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
16Ovvero anche del tutto non sarei stato, come un abortivo nascosto, Come il feto che non ha veduta la luce.
17Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
17Quivi cessano gli empi di travagliare altrui , E quivi si riposano gli stanchi.
18Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
18Parimente i prigioni hanno requie, E non odono più la voce del sollecitator delle opere.
19Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
19Quivi è il piccolo e il grande; E il servo franco del suo signore.
20Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
20Perchè dà egli la luce al miserabile, E la vita a coloro che sono in amaritudine d'animo?
21Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
21I quali aspettano la morte, e pure ella non viene ; E la ricercano più che tesori nascosti;
22Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
22E si rallegrano, fino a festeggiarne, E gioiscono, quando hanno trovato il sepolcro.
23Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
23Perchè dà egli la luce all'uomo, la cui via è nascosta, E il quale Iddio ha assiepato d'ogn'intorno?
24Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
24Conciossiachè, avanti che io prenda il mio cibo, il mio sospiro venga, E i miei ruggiti si versino come acqua.
25To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
25Perchè ciò di che io avea spavento mi è avvenuto, E mi è sopraggiunto quello di che avea paura.
26Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
26Io non ho avuta tranquillità, nè riposo, nè quiete; Ed è venuto il turbamento.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.