Jób 9
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Baibal Olcim (Matupi Chin)
1Odpověděv pak Job, řekl:
1Job loh koep a doo tih,
2I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
2A tueng te ka ming tangloeng dae hlanghing he Pathen taengah metlam a tang thai eh?
3A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
3Amah te oelh ham ngaih cakhaw, anih te thawngkhat ah pakhat long pataeng a doo thai moenih.
4Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
4A thinko cueih tih a thadueng khaw len rhapsat. A thuung dongah anih taengah unim aka mangkhak?
5On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
5Tlang khaw haimo coeng tih a thintoek ah amih a maelh te khaw ming uh pawh.
6On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
6Diklai he a hmuen lamloh tlai tih a tung khaw tuen coeng.
7On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
7Khomik te a uen tih thoeng pawh, aisi khaw catui tloep a hnah.
8On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
8Vaan ke amah bueng loh a cueh tih tuitunli kah hmuensang dongah a cawt.
9On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
9Ning buhol neh airhitbom khaw, tuithim tlungkawt khaw a saii neh.
10On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
10Khenah tloel duela hno len a saii tih tae lek pawt hil ah khobaerhambae coeng.
11Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
11Kai taeng long a pah mai akhaw ka hmu pawt tih a tinghil akhaw anih te ka yakming moenih.
12Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
12Paco cakhaw ulong anih a mael sak? Ulong long anih te, “Balae na saii,” a ti nah?
13Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
13Pathen tah a thintoek mael pawt tih Rahab aka bom rhoek khaw a hmui, a hmui ah ngam uh.
14Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
14Te dongah anih aisat te kai loh ka doo thai vetih a taengah ka ol ka coelh thai aya?
15Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
15Ka tang cakhaw kai lai aka tloek taengah ka doo thai pawt tih rhennah ni ka bih.
16Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
16Ka khue tih kai n'doo cakhaw ka ol a hnatun tila ka tangnah moenih.
17Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
17Hlithae neh kai kai m'phop tih lunglilungla la ka tloh ping.
18Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
18Ka mueihla he mael hamla kai m'pae pawt dae olkhaa ni kai n'kum sak.
19Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
19Thadueng dongah khaw len rhapsat tih laitloeknah dongah khaw unim kai aka tuentah he?
20Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
20Ka ka neh ka tang akhaw ka boe hae ni, ka cuemthuek cakhaw ka kawn hae.
21Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
21Ka cuemthuek dae ka hinglu khaw ka ming pawt tih ka hingnah khaw ka kohnue.
22Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
22Te dongah pakhat la, “Cuemthuek neh halang khaw amah loh a khah,” a ti.
23Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
23Rhuihet loh a duek sak buengrhuet kae vaengah ommongsitoe kah noemcainah te a tamdaeng.
24Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
24Diklai he halang kut ah pae tih a laitloek kah maelhmai te a khuk. Te pawt koinih amah te unim?
25Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
25Ka khohnin khaw aka yong lakah bawn tih a yong dongah a then khaw hmuh uh pawh.
26Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
26Sangpho canghlong bangla tinghil tih, atha bangla caak dongah cu.
27Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
27“Kai he ka kohuetnah ka hnilh pawn eh, ka maelhmai ka hlam saeh lamtah ngaidip saeh,’ ka ti akhaw,
28Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
28Ka nganboh he boeih ka rhih tih kai nan hmil mahpawh tila ka ming.
29Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
29Kai ka boe coeng dae balae tih a honghi nen he ka kohnue eh?
30Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
30Vuelsong tui dongah ka hluk vetih ka kut lunghuem neh ka cil cakhaw,
31Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
31vaam khuila kai nan nuem hae vetih ka himbai neh kamah khaw n'tuei uh ni.
32Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
32Hlang he kamah bangla a om pawt dongah anih te ka doo koinih laitloeknah la rhenten m'pawk uh ni.
33Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
33Mamih laklo ah oltloek tih mamih rhoi soah a kut aka tloeng om pawh.
34Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
34A cungkui te kai taeng lamloh a khoe mai vetih a mueirhih loh kai n'let sak pawt mako.
35Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
35Ka thui neh anih ka rhih pawt dae kai he kamah taengah te tlam te ka om moenih.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.