Приче Соломунове 30
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Речи Агура сина Јакејевог; сабране речи тог човека Итилу, Итилу и Укалу.
1Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.
2Ја сам луђи од сваког, и разума човечијег нема у мене.
2Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,
3Нити сам учио мудрост нити знам свете ствари.
3Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.
4Ко је изашао на небо и опет сишао? Ко је скупио ветар у прегршти своје? Ко је свезао воде у плашт свој? Ко је утврдио све крајеве земљи? Како Му је име? И како је име Сину Његовом? Знаш ли?
4Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?
5Све су речи Божије чисте; Он је штит онима који се уздају у Њ.
5Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.
6Ништа не додај к речима Његовим, да те не укори и не нађеш се лажа.
6Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.
7За двоје молим Те; немој ме се оглушити док сам жив:
7Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:
8Таштину и реч лажну удаљи од мене; сиромаштва ни богатства не дај ми, храни ме хлебом по оброку мом,
8Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,
9Да не бих наједавши се одрекао се Тебе и рекао: Ко је Господ? Или осиромашивши да не бих крао и узалуд узимао име Бога свог.
9Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.
10Не опадај слуге господару његовом, да те не би клео и ти био крив.
10Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.
11Има род који псује оца свог и не благосиља матере своје.
11Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.
12Има род који мисли да је чист, а од свог кала није опран.
12Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.
13Има род који држи високо очи своје, и веђе му се дижу увис.
13Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.
14Има род коме су зуби мачеви и кутњаци ножеви, да прождире сиромахе са земље и убоге између људи.
14Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.
15Пијавица има две кћери, које говоре: Дај, дај. Има троје несито, и четврто никад не каже: Доста:
15Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:
16Гроб, материца јалова, земља која не бива сита воде, и огањ, који не говори: Доста.
16Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti.
17Око које се руга оцу и неће да слуша матере, кљуваће га гаврани с потока и јести орлићи.
17Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.
18Троје ми је чудесно, и четвртог не разумем:
18Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:
19Пут орлов у небо, пут змијин по стени, пут лађин посред мора, и пут човечији к девојци.
19Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.
20Такав је пут курвин: једе, и убрише уста, па вели: Нисам учинила зла.
20Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.
21Од трога се потреса земља, и четвртог не може поднети:
21Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:
22Од слуге, кад постане цар, од безумника, кад се наједе хлеба.
22Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;
23Од пуштенице, кад се уда, од слушкиње кад наследи госпођу своју.
23Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.
24Четворо има малено на земљи, али мудрије од мудраца:
24Ètyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:
25Мрави, који су слаб народ, али опет приправљају у лето себи храну;
25Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;
26Питоми зечеви, који су нејак народ, али опет у камену граде себи кућу;
26Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;
27Скакавци, који немају цара, али опет иду сви јатом;
27Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;
28Паук, који рукама ради и у царским је дворима.
28Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.
29Троје лепо корача, и четврто лепо ходи:
29Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:
30Лав, најјачи између зверова, који не узмиче ни пред ким,
30Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;
31Коњ опасан по бедрима или јарац, и цар на кога нико не устаје.
31Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.
32Ако си лудовао понесавши се или си зло мислио, метни руку на уста.
32Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.
33Кад се разбија млеко, излази масло; и ко јако нос утире, изгони крв; тако ко дражи на гнев, замеће свађу.
33Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.