Приче Соломунове 14
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Мудра жена зида кућу своју, а луда својим рукама раскопава.
1Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
2Ко ходи право, боји се Господа; а ко је опак на својим путевима, презире Га.
2Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
3У устима је безбожниковим прут охолости, а мудре чувају уста њихова.
3V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
4Где нема волова, чисте су јасле; а обилата је летина од силе воловске.
4Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
5Истинит сведок не лаже, а лажан сведок говори лаж.
5Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
6Подсмевач тражи мудрост, и не находи је; а разумном је знање лако наћи.
6Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
7Иди од човека безумног, јер нећеш чути паметне речи.
7Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
8Мудрост је паметног да пази на пут свој, а безумље је безумних превара.
8Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
9Безумнима је шала грех, а међу праведнима је добра воља.
9Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
10Срце свачије зна јад душе своје; и у весеље његово не меша се други.
10Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
11Дом безбожнички раскопаће се, а колиба праведних цветаће.
11Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
12Неки се пут чини човеку прав, а крај му је пут к смрти.
12Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
13И од смеха боли срце, и весељу крај бива жалост.
13Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
14Путева својих наситиће се ко је изопаченог срца, али га се клони човек добар.
14Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
15Луд верује свашта, а паметан пази на своје кораке.
15Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
16Мудар се боји и уклања се од зла, а безуман навире и слободан је.
16Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
17Нагао човек чини безумље, а пакостан је човек мрзак.
17Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
18Луди наслеђује безумље, а разборити венчава се знањем.
18Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
19Клањају се зли пред добрима и безбожни на вратима праведног.
19Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
20Убоги је мрзак и пријатељу свом, а богати имају много пријатеља.
20Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
21Ко презире ближњег свог греши; а ко је милостив убогима, благо њему.
21Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
22Који смишљају зло, не лутају ли? А милост и вера биће онима који смишљају добро.
22Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
23У сваком труду има добитка, а говор уснама само је сиромаштво.
23Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
24Мудрима је венац богатство њихово, а безумље безумних остаје безумље.
24Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
25Истинит сведок избавља душе, а лажан говори превару.
25Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
26У страху је Господњем јако поуздање, и синовима је уточиште.
26V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
27Страх је Господњи извор животу да се човек сачува од пругала смртних.
27Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
28У мноштву је народа слава цару; а кад нестаје народа, пропаст је владаоцу.
28Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
29Ко је спор на гнев, велика је разума; а ко је нагао показује лудост.
29Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
30Живот је телу срце здраво, а завист је трулеж у костима.
30Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
31Ко чини криво убогоме, срамоти Створитеља његовог; а поштује Га ко је милостив сиромаху.
31Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
32За зло своје повргнуће се безбожник, а праведник нада се и на самрти.
32Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
33Мудрост почива у срцу разумног човека, а шта је у безумнима познаје се.
33V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
34Правда подиже народ, а грех је срамота народима.
34Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
35Мио је цару разуман слуга, али на срамотног гневи се.
35Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.