Матеј 22
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1И одговарајући Исус опет рече им у причама говорећи:
1I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2Царство је небеско као човек цар који начини свадбу сину свом.
2Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3И посла слуге своје да зову званице на свадбу; и не хтеше доћи.
3I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
4Опет посла друге слуге говорећи: Кажите званицама: Ево сам обед свој уготовио, и јунци моји и храњеници поклани су, и све је готово; дођите на свадбу.
4Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
5А они не маривши отидоше овај у поље своје, а овај к трговини својој.
5Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
6А остали ухватише слуге његове, изружише их, и побише их.
6Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
7А кад то чу цар онај, разгневи се и пославши војску своју погуби крвнике оне, и град њихов запали.
7A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
8Тада рече слугама својим: Свадба је дакле готова, а званице не бише достојне.
8Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9Идите дакле на раскршће и кога год нађете, дозовите на свадбу.
9Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10И изишавши слуге оне на раскршћа сабраше све које нађоше, зле и добре; и столови напунише се гостију.
10I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11Изашавши пак цар да види госте угледа онде човека необученог у свадбено рухо.
11Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12И рече му: Пријатељу! Како си дошао амо без свадбеног руха? А он оћуте.
12I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13Тада рече цар слугама: Свежите му руке и ноге, па га узмите те баците у таму најкрајњу; онде ће бити плач и шкргут зуба.
13Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14Јер су многи звани, али је мало избраних.
14Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15Тада отидоше фарисеји и начинише веће како би Га ухватили у речи.
15Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16И послаше к Њему ученике своје с Иродовцима, те рекоше: Учитељу! Знамо да си истинит, и путу Божјем заиста учиш, и не мариш ни за кога, јер не гледаш ко је ко.
16I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17Кажи нам дакле шта мислиш ти? Треба ли дати харач ћесару или не?
17Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18Разумевши Исус лукавство њихово рече: Што ме кушате, лицемери?
18Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19Покажите ми новац харачки. А они донесоше Му новац.
19Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20И рече им: Чији је образ овај и натпис?
20I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
21И рекоше Му: Ћесарев. Тада рече им: Подајте дакле ћесарево ћесару, и Божје Богу.
21Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22И чувши дивише се, и оставивши Га отидоше.
22To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23Тај дан приступише к Њему садукеји који говоре да нема васкрсења, и упиташе Га
23V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24говорећи: Учитељу! Мојсије рече: Ако ко умре без деце, да узме брат његов жену његову и да подигне семе брату свом.
24Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
25У нас беше седам браће; и први оженивши се умре, и не имавши порода остави жену своју брату свом.
25I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26А тако и други, и трећи, све до седмог.
26Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27А после свих умре и жена.
27Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28О васкрсењу дакле кога ће од седморице бити жена? Јер је за свима била.
28Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29А Исус одговарајући рече им: Варате се, не знајући Писма ни силе Божје.
29I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
30Јер о васкрсењу нити ће се женити ни удавати; него су као анђели Божји на небу.
30Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31А за васкрсење мртвих нисте ли читали шта вам је рекао Бог говорећи:
31O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
32Ја сам Бог Авраамов, и Бог Исаков, и Бог Јаковљев! Није Бог Бог мртвих, него живих.
32Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33И чувши народ дивљаше се науци Његовој.
33A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34А фарисеји чувши да посрами садукеје сабраше се заједно.
34Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35И упита један од њих законик кушајући Га и говорећи:
35I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
36Учитељу! Која је заповест највећа у закону?
36Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
37А Исус рече му: Љуби Господа Бога свог свим срцем својим, и свом душом својом, и свом мисли својом.
37I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
38Ово је прва и највећа заповест.
38To jest přední a veliké přikázání.
39А друга је као и ова: Љуби ближњег свог као самог себе.
39Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40О овима двема заповестима виси сав закон и пророци.
40Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
41А кад се сабраше фарисеји, упита их Исус
41A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42говорећи: Шта мислите за Христа, чији је син? Рекоше Му: Давидов.
42Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43Рече им: Како дакле Давид Њега духом назива Господом говорећи:
43Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44Рече Господ Господу мом: Седи мени с десне стране, док положим непријатеље Твоје подножје ногама Твојим?
44Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
45Кад дакле Давид назива Њега Господом, како му је син?
45Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46И нико Му не могаше одговорити речи; нити смеде ко од тог дана да Га запита више.
46A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.