Матеј 20
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Јер је царство небеско као човек домаћин који ујутру рано изиђе да наима посленике у виноград свој.
1Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.
2И погодивши се с посленицима по грош на дан посла их у виноград свој.
2Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.
3И изишавши у трећи сат, виде друге где стоје на тргу беспослени,
3A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.
4и њима рече: Идите и ви у мој виноград, и шта буде право даћу вам.
4I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.
5И они отидоше. И опет изишавши у шести и девети сат, учини тако.
5A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.
6И у једанаести сат изишавши нађе друге где стоје беспослени, и рече им: Што стојите овде сав дан беспослени?
6Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?
7Рекоше му: Нико нас не најми. Рече им: Идите и ви у мој виноград, и шта буде право примићете.
7Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.
8А кад би у вече, рече господар од винограда к приставу свом: Дозови посленике и подај им плату почевши од последњих до првих.
8Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.
9И дошавши који су у једанаести сат најмљени примише по грош.
9A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.
10А кад дођоше први, мишљаху да ће више примити: И примише и они по грош.
10Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.
11И примивши викаху на господара.
11A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:
12Говорећи: Ови последњи један сат радише, и изједначи их с нама који смо се читав дан мучили и горели.
12Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.
13А он одговарајући рече једном од њих: Пријатељу! Ја теби не чиним криво; ниси ли погодио са мном по грош?
13On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.
14Узми своје па иди; а ја хоћу и овом последњем да дам као и теби.
14Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.
15Или зар ја нисам властан у свом чинити шта хоћу? Зар је око твоје зло што сам ја добар?
15Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Èili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?
16Тако ће бити последњи први и први последњи; јер је много званих, а мало избраних.
16Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
17И пошавши Исус у Јерусалим узе насамо дванаест ученика на путу, и рече им:
17A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim:
18Ево идем у Јерусалим, и Син човечији биће предан главарима свештеничким и књижевницима; и осудиће Га на смрт;
18Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt.
19и предаће Га незнабошцима да Му се ругају и да Га бију и разапну; и трећи дан устаће.
19A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.
20Тада приступи к Њему мати синова Зеведејевих са својим синовима клањајући Му се и молећи Га за нешто.
20Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho.
21А Он јој рече: Шта хоћеш? Рече Му: Заповеди да седу ова моја два сина, један с десне стране Теби, а један с леве стране Теби, у царству Твом.
21Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém.
22А Исус одговарајући рече: Не знате шта тражите; можете ли пити чашу коју ћу ја пити и крстити се крштењем којим се ја крстим? Рекоше Му: Можемо.
22Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme.
23И рече им: Чашу дакле моју испићете, и крстићете се крштењем којим се ја крстим; али да седете с десне стране мени и с леве, не могу ја дати, него коме је уготовио Отац мој.
23Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.
24И кад чуше осталих десет ученика, расрдише се на та два брата.
24A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry.
25А Исус дозвавши их рече: Знате да кнезови народни заповедају народу, и поглавари управљају њим.
25Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.
26Али међу вама да не буде тако; него који хоће да буде већи међу вама, да вам служи.
26Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.
27И који хоће међу вама да буде први, да вам буде слуга.
27A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník;
28Као што ни Син човечији није дошао да Му служе, него да служи и да душу своју у откуп да за многе.
28Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.
29И кад је излазио из Јерихона за Њим иђаше народ многи.
29A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.
30И гле, два слепца сеђаху крај пута, и чувши да Исус пролази повикаше говорећи: Помилуј нас Господе, сине Давидов!
30A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
31А народ прећаше им да ућуте; а они још већма повикаше говорећи: Помилуј нас Господе, сине Давидов!
31Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
32И уставивши се Исус дозва их, и рече: Шта хоћете да вам учиним?
32I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil?
33Рекоше Му: Господе, да се отворе очи наше.
33Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše.
34И смилова се Исус, и дохвати се очију њихових, и одмах прогледаше очи њихове, и отидоше за Њим.
34I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.