Матеј 26
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1И кад сврши Исус речи ове, рече ученицима својим:
1I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým:
2Знате да ће до два дана бити пасха, и Сина човечијег предаће да се разапне.
2Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.
3Тада скупише се главари свештенички и књижевници и старешине народне у двор поглавара свештеничког по имену Кајафе;
3Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš.
4и световаше се како би Исуса из преваре ухватили и убили.
4A radili se, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.
5И говораху: Али не о празнику, да се не би народ побунио.
5Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
6А кад Исус беше у Витанији у кући Симона губавог,
6Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,
7приступи к Њему жена са скленицом мира многоценог, и изли на главу Његову кад сеђаше за трпезом.
7Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.
8А кад видеше то ученици Његови, расрдише се говорећи: Зашто се чини таква штета?
8A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?
9Јер се могло ово продати скупо и новци дати сиромасима.
9Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.
10А кад разуме Исус, рече им: Шта сметате жену? Она учини добро дело на мени.
10A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.
11Јер сиромахе имате свагда са собом, а мене немате свагда.
11Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
12А она изливши миро ово на тело моје за укоп ме приготови.
12Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila.
13Заиста вам кажем: где се год успроповеда ово јеванђеље по свему свету, казаће се и то за спомен њен што учини она.
13Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její.
14Тада један од дванаесторице, по имену Јуда Искариотски, отиде ка главарима свештеничким,
14Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,
15и рече: Шта ћете ми дати да вам га издам? А они му обрекоше тридесет сребрника.
15Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných.
16И отада тражаше згоду да Га изда.
16A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.
17А у први дан пресних хлебова приступише ученици к Исусу говорећи: Где ћеш да ти зготовимо пасху да једеш?
17Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?
18А Он рече: Идите у град к томе и томе, и кажите му: Учитељ каже: време је моје близу, у тебе ћу да учиним пасху с ученицима својим.
18On pak řekl: Jděte tam k jednomu do města, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Èas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.
19И учинише ученици како им заповеди Исус, и уготовише пасху.
19I učinili učedlníci tak, jakož jim poručil Ježíš, a připravili beránka.
20А кад би увече, седе за трпезу са дванаесторицом.
20A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.
21И кад јеђаху рече им: Заиста вам кажем: један између вас издаће ме.
21A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
22И забринувши се врло почеше сваки говорити Му: Да нисам ја, Господе?
22I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?
23А Он одговарајући рече: Који умочи са мном руку у зделу онај ће ме издати.
23On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí.
24Син човечији дакле иде као што је писано за Њега; али тешко оном човеку који изда Сина човечијег; боље би му било да се није ни родио онај човек.
24Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.
25А Јуда, издајник Његов, одговарајући рече: Да нисам ја, рави? Рече му: Ти каза.
25Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl.
26И кад јеђаху, узе Исус хлеб и благословивши преломи га, и даваше ученицима, и рече: Узмите, једите; ово је тело моје.
26A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
27И узе чашу и давши хвалу даде им говорећи: Пијте из ње сви;
27A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni.
28јер је ово крв моја новог завета која ће се пролити за многе ради отпуштења греха.
28Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.
29Кажем вам пак да нећу одсад пити од овог рода виноградског до оног дана кад ћу пити с вама новог у царству Оца свог.
29Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého.
30И отпојавши хвалу изиђоше на гору маслинску.
30A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
31Тада рече им Исус: Сви ћете се ви саблазнити о мене ову ноћ; јер у писму стоји: Ударићу пастира и овце од стада разбежаће се.
31Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.
32А по васкрсењу свом ја идем пред вама у Галилеју.
32Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.
33А Петар рече Му: Ако се и сви саблазне о тебе ја се нећу никад саблазнити.
33Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.
34Рече му Исус: Заиста ти кажем: ноћас док петао не запева три пута ћеш ме се одрећи.
34Dí mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
35Рече Њему Петар: Да бих знао и умрети с Тобом нећу Те се одрећи. Тако и сви ученици рекоше.
35Řekl jemu Petr: Bychť pak měl také s tebou umříti, nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.
36Тада дође Исус с њима у село које се зове Гетсиманија, и рече ученицима: Седите ту док ја идем тамо да се помолим Богу.
36Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.
37И узевши Петра и оба сина Зеведејева забрину се и поче тужити.
37A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.
38Тада рече им Исус: Жалосна је душа моја до смрти; почекајте овде, и стражите са мном.
38Tedy řekl jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou.
39И отишавши мало паде на лице своје молећи се и говорећи: Оче мој! Ако је могуће да ме мимоиђе чаша ова; али опет не како ја хоћу него како Ти.
39A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš.
40И дошавши к ученицима нађе их где спавају, и рече Петру: Зар не могосте један час постражити са мном?
40I přišel k učedlníkům, a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?
41Стражите и молите се Богу да не паднете у напаст; јер је дух срчан, али је тело слабо.
41Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
42Опет по други пут отиде и помоли се говорећи: Оче мој! Ако ме не може чаша ова мимоићи да је не пијем, нека буде воља Твоја.
42Opět po druhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.
43И дошавши нађе их опет где спавају; јер им беху очи отежале.
43I přišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy.
44И оставивши их отиде опет и трећи пут те се помоли говорећи оне исте речи.
44A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje.
45Тада дође к ученицима својим и рече им: Једнако спавате и почивате; ево се приближи час, и Син човечији предаје се у руке грешника.
45Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
46Устаните да идемо; ево се приближи издајник мој.
46Vstaňtež, pojďme. Aj, přiblížil se ten, jenž mne zrazuje.
47И док Он још тако говораше, гле, Јуда, један од дванаесторице, дође, и с њим људи многи с ножевима и с кољем од главара свештеничких и старешина народних.
47A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a starších lidu.
48А издајник Његов даде им знак говорећи: Кога ја целивам онај је; држите га.
48Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhožťkoli políbím, ten jest; držtež jej.
49И одмах приступивши к Исусу рече: Здраво, рави! И целива Га.
49A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.
50А Исус рече му: Пријатељу! Шта ћеш ти овде? Тада приступивши дигоше руке на Исуса и ухватише Га.
50I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho.
51И гле, један од оних што беху са Исусом машивши се руком извади нож свој те удари слугу поглавара свештеничког, и одсече му ухо.
51A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho.
52Тада рече му Исус: Врати нож свој на место његово; јер сви који се маше за нож од ножа ће изгинути.
52Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.
53Или мислиш ти да ја не могу сад умолити Оца свог да ми пошаље више од дванаест легеона анђела?
53Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů?
54Али како би се испунило шта стоји у писму да ово треба да буде?
54Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svědčí, že tak musí býti?
55У тај час рече Исус људима: Као на хајдука изишли сте с ножевима и с кољем да ме ухватите, а сваки дан сам код вас седео учећи у цркви, и не ухватисте ме.
55V tu hodinu řekl Ježíš k zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne.
56А ово све би да се збуду писма пророчка. Тада ученици сви оставише Га, и побегоше.
56Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.
57И они што ухватише Исуса одведоше Га поглавару свештеничком, Кајафи, где се књижевници и старешине сабраше.
57A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi, kdežto zákoníci a starší byli se sešli.
58А Петар иђаше за Њим издалека до двора поглавара свештеничког и ушавши унутра седе са слугама да види свршетак.
58Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl všeho toho konec.
59А главари свештенички и старешине и сав сабор тражаху лажна сведочанства на Исуса да би Га убили;
59Přední pak kněží a starší a všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,
60и не нађоше; и премда многи лажни сведоци долазише, не нађоше. Најпосле дођоше два лажна сведока,
60I nenalezli. A ačkoli mnozí falešní svědkové přistupovali, však nenalézali. Naposledy pak přišli dva falešní svědkové,
61и рекоше: Он је казао: Ја могу развалити цркву Божју и за три дана начинити је.
61A řekli: Tento jest pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech zase jej ustavěti.
62И уставши поглавар свештенички рече Му: Зар ништа не одговараш што ови на тебе сведоче?
62A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobě svědčí?
63А Исус је ћутао. И поглавар свештенички одговарајући рече Му: Заклињем те живим Богом да нам кажеш јеси ли ти Христос син Божји?
63Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl k němu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?
64Рече му Исус: Ти каза. Али ја вам кажем: одселе ћете видети Сина човечијег где седи с десне стране силе и иде на облацима небеским.
64Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských.
65Тада поглавар свештенички раздре хаљине своје говорећи: Хули на Бога; шта нам требају више сведоци? Ево сад чусте хулу његову.
65Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.
66Шта мислите? А они одговарајући рекоше: Заслужио је смрт.
66Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.
67Тада пљунуше Му у лице, и ударише Га по лицу, а једни Му даше и приушке
67Tedy plili na tvář jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,
68говорећи: Прореци нам, Христе, ко те удари?
68Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?
69А Петар сеђаше напољу на двору, и приступи к њему једна слушкиња говорећи: и ти си био с Исусом Галилејцем.
69Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.
70А он се одрече пред свима говорећи: Не знам шта говориш.
70On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.
71А кад изиђе к вратима угледа га друга, и рече онима што беху онде: и овај беше са Исусом Назарећанином.
71A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná děvečka. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.
72Он опет одрече се клетвом: Не знам тог човека.
72A on opět zapřel s přísahou, řka: Neznám toho člověka.
73А мало потом приступише они што стајаху и рекоше Петру: Ваистину и ти си од њих; јер те и говор твој издаје.
73A po malé chvíli přistoupili blíže, kteříž tu stáli, i řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, neb i řeč tvá známa tebe činí.
74Тада се поче клети и преклињати да не зна тог човека. И одмах запева петао.
74Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval.
75И опомену се Петар речи Исусове што му је рекао: Док петао не запева три пута ћеш ме се одрећи. И изашавши напоље плака горко.
75I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.