Матеј 15
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Тада приступише к Исусу књижевници и фарисеји од Јерусалима говорећи:
1A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:
2Зашто ученици твоји преступају обичаје старих? Јер не умивају руке своје кад хлеб једу.
2Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
3А Он одговарајући рече им: Зашто и ви преступате заповест Божју за обичаје своје?
3A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?
4Јер Бог заповеда говорећи: Поштуј оца и матер; и који опсује оца или матер смрћу да умре.
4Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
5А ви кажете: Ако који рече оцу или матери: Прилог је чим би ти ја могао помоћи;
5Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.
6може и да не поштује оца свог или матере. И укидосте заповест Божју за обичаје своје.
6A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.
7Лицемери! Добро је за вас пророковао Исаија говорећи:
7Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:
8Ови људи приближавају се к мени устима својим, и уснама поштују ме; а срце њихово далеко стоји од мене.
8Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
9Но залуду ме поштују учећи наукама и заповестима људским.
9Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.
10И дозвавши људе, рече им: Слушајте и разумите.
10A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
11Не погани човека шта улази у уста; него шта излази из уста оно погани човека.
11Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.
12Тада приступише ученици Његови и рекоше Му: Знаш ли да фарисеји чувши ту реч саблазнише се?
12Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
13А Он одговарајући рече: Свако дрво које није усадио Отац мој небески, искорениће се.
13A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.
14Оставите их: они су слепе вође слепцима; а слепац слепца ако води, оба ће у јаму пасти.
14Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.
15А Петар одговарајући рече Му: Кажи нам причу ову.
15I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
16А Исус рече: Еда ли сте и ви још неразумни?
16Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
17Зар још не знате да све што улази у уста у трбух иде, и избацује се напоље?
17Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?
18А шта излази из уста из срца излази, и оно погани човека.
18Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.
19Јер од срца излазе зле мисли, убиства, прељубе, курварства, крађе, лажна сведочанства, хуле на Бога.
19Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
20И ово је што погани човека, а неумивеним рукама јести не погани човека.
20Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.
21И изишавши оданде Исус отиде у крајеве тирске и сидонске.
21A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
22И гле, жена Хананејка изађе из оних крајева, и повика к Њему говорећи: Помилуј ме Господе сине Давидов! Моју кћер врло мучи ђаво.
22A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
23А Он јој не одговори ни речи. И приступивши ученици Његови мољаху Га говорећи: Отпусти је, како виче за нама.
23Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.
24А Он одговарајући рече: Ја сам послан само к изгубљеним овцама дома Израиљевог.
24On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
25А она приступивши поклони Му се говорећи: Господе помози ми!
25Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
26А Он одговарајући рече: Није добро узети од деце хлеб и бацити псима.
26On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
27А она рече: Да, Господе, али и пси једу од мрва што падају с трпезе њихових господара.
27A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
28Тада одговори Исус, и рече јој: О жено! Велика је вера твоја; нека ти буде како хоћеш. И оздрави кћи њена од оног часа.
28Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
29И отишавши Исус оданде, дође к мору галилејском, и попевши се на гору, седе онде.
29A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
30И приступише к Њему људи многи који имаху са собом хромих, слепих, немих, узетих и других многих, и положише их к ногама Исусовим, и исцели их,
30I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,
31тако да се народ дивљаше, видећи неме где говоре, узете здраве, хроме где иду, и слепе где гледају; и хвалише Бога Израиљевог.
31Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
32А Исус дозвавши ученике своје рече: Жао ми је овог народа, јер већ три дана стоје код мене и немају шта јести; а нисам их рад отпустити гладне да не ослабе на путу.
32Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
33И рекоше Му ученици Његови: Откуда нам у пустињи толики хлеб да се насити толики народ?
33I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
34И рече им Исус: Колико хлебова имате? А они рекоше: Седам, и мало рибице.
34I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.
35И заповеди народу да поседају по земљи.
35I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
36И узевши оних седам хлебова и рибе, и давши хвалу, преломи, и даде ученицима својим, а ученици народу.
36A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.
37И једоше сви, и наситише се; и накупише комада што претече седам котарица пуних.
37I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
38А оних што су јели беше четири хиљаде људи, осим жена и деце.
38Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
39И отпустивши народ уђе у лађу, и дође у околине магдалске.
39A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.