Matäuj 15
Kadede Kap (Pohnpeian New Testament and Psalms)
Kralice Bible (1613)
1PARIJAR o jaunkawewe kan ap ko don i jan Ierujalem, kalelapok re a:
1A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:
2Menda japwilim omui tounpadak kan tiakedi padok en kaua ko? Pwe re jota kin omiom ni ar pan kan prot.
2Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
3A i kotin japen majani on irail: Menda komail pil tiakedi kujoned en Kot pweki omail padok kan?
3A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?
4Pwe Kot kotin kujonedadar majanier: Kakaki jam om o in om, o meamen lalaue jam a de in a, i en kamela.
4Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
5A komail kin inda: Meamen indan jam a o in a: Korpan, iet wewe: Mairon eu, me koe men aneki jan ia; komail inda, dene jota dip a; i ari jota pan kakaki jam a o in a.
5Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.
6Iduen omail tiakedi kujoned en Kot pweki omail padok kan.
6A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.
7Malaun akan komail, nan melel, me Iejaia kokopadar iran komail, ni a majani:
7Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:
8Aramaj pukat kin kaka kin ia au arail, a monion arail me doo jan ia;
8Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
9Ari, me mal ar kaudok ia, pwe kujoned en aramaj eta, me re kin kaukawewe.
9Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.
10I ari molipe pena aramaj akan majani on irail: Ron o weweki!
10A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
11Kaidin me kin ko on nan aua kin kajaminela aramaj, a me kin ko jan nan aua, i me kin kajaminela aramaj.
11Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.
12Tounpadak kan ap kodo, potoan on i: Re kotin mani, me Parijar akan makar kida ni ar ronadar majan o?
12Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
13A kotin japen majani: Tuka karoj, me kaidin Jam ai nanlan, padukedier, pan weiweida.
13A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.
14Puei jan irail; irail me majkun, ap kalua me majkun akan. A ma me majkun amen pan kalua me majkun, nan ira karoj pan pupedi on nan por o.
14Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.
15Petruj ap japen potoan on i: Re kotin kawewe on kit karajeraj pot et.
15I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
16I ari kotin majani: Komail pil jota lolekon?
16Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
17Komail jaikenta weweki, meakaroj, me kin ko on nan aua kin kodilon on nan kaped o ap kin kajapokela?
17Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?
18A me kin ko jan nan aua, kin tapida jan nan monion, o i me kin kajaminela aramaj.
18Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.
19Pwe jan nan monion o lamelam jued kin tapi jan ia: Kamela aramaj, o kamal, o nenek, o pirap, o kadede likam, o lalaue.
19Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
20Jon pukat, me kin kajaminela aramaj. A jo omiom ap mana jota kin kajaminela aramaj.
20Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.
21Iejuj ap kotila jan waja o, kotilan wein Tiruj o Jidon.
21A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
22A kilan, li en Kanaan amen, me kodo jan waja o, likelikwir on i, potoan on: Kupura ia! Main, ir me japwilim en Dawid! Nai jereipein waiwairokki tewil.
22A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
23A a jota kotin japen i meakot. Japwilim a tounpadak kan ap kai don i poeki re a potoan on: Re kotin kadarala i, pwe a kin likelikwir don kitail.
23Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.
24A kotin japen majani: Jota me I pakadara don, pwin jip en jaun Ijrael eta, me jalonalar.
24On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
25A a kodo, poridi on i potoan on: Main, re kotin kupura ia!
25Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
26A kotin japen majani: A jota mau, en ale en jeri ar tunol prot ap kajedi on ren kijin kidi kan.
26On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
27A potoan on: Melel Main, ari jo, kijin kidi kan kin namenam maremor akan, me kin pupedi jan ni tepel en ar jaumaj.
27A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
28Iejuj ap kotin japen majani on i: O li, om pojon mo laud! A pan wiaui on uk duen me koe inon ion. Na jeripein ap kelailadar ni auer ota.
28Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
29Iejuj ari kotila jan waja koti don liman jed en Kalilaa a lao kotida pon dol eu ap kaipokedi waja o.
29A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
30O pokon kalaimun pokondon i, me wado me danidan kai, o me majkun, o me loton, o me jikilikil, o jon toto, ap pwilikidi ni aluwilua. A ap kotin kakelail ir ada.
30I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,
31Pokon o ap puriamwuiki ni ar kilan, me loton akan lokolokaia, o me jikilikil akan kelailadar, o me danidan kan alialu, o me majkun akan kilan waja; rap kapina Kot en Ijrael.
31Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
32Iejuj lao molipe pena japwilim a tounpadak kan a kotin majani: I ap pokela pokon en, pwe re mi re i ran jilu ap jota kan ar mana, a I jota pan kadar ir ala ni ar jota manaer, pwe ren der dupokala pon al o.
32Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
33Japwilim a tounpadak kan ap potoan on i: Je pan kijan ia prot toto, men kamedela pokon et nan jap tan wet?
33I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
34lejuj kotin majani on irail: lopon en prot me depa mi re omail? Irail potoan on: Me iju o kijin mam kij.
34I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.
35I ari kotin majani on pokon ii, on mondi on nan pwel o,
35I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
36Ap kotikidar lopon en prot iju o kijin mam akai, laolaoki, pwilitiki pajan o kotiki on sapwilim a tounpadak kan, a tounpadak kan ap nek on pokon o.
36A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.
37Irail karoj ari manaer, o medier; irail ap deuk pena kopou iju luan kamadip o.
37I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
38A irail, me manaer, me ol pakid, a li o jeri kan jota ian wadawader.
38Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
39A lao kotin kadar pajan pokon o, a kotilan pon jop pot, koti don impan Maktala.
39A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.