Матеј 21
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1И кад се приближише к Јерусалиму и дођоше у Витфагу к маслинској гори, онда Исус посла два ученика
1A když se přiblížili k Jeruzalému, a přišli do Betfage k hoře Olivetské, tedy Ježíš poslal dva učedlníky své,
2говорећи им: Идите у село што је према вама, и одмах ћете наћи магарицу привезану и магаре с њом: одрешите је и доведите ми.
2Řka jim: Jdětež do městečka, kteréž proti vám jest, a hned naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní. Odvěžtež je a přiveďte ke mně.
3И ако вам ко рече шта, кажите да они требају Господу: и одмах ће их послати.
3A řekl-liť by kdo co vám, rcete, že Pán jich potřebuje, a hnedť propustí je.
4А ово је све било да се збуде шта је казао пророк говорећи:
4Toto se pak všecko stalo, aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího:
5Кажите кћери Сионовој: Ево цар твој иде теби кротак, и јаше на магарцу, и магарету сину магаричином.
5Povězte dceři Sionské: Aj, král tvůj béře se tobě tichý, a sedě na oslici, a na oslátku té oslice jhu podrobené.
6И ученици отидоше, и учинивши како им заповеди Исус.
6I jdouce učedlníci, a učinivše tak, jakož jim přikázal Ježíš,
7Доведоше магарицу и магаре, и метнуше на њих хаљине своје, и посадише Га на њих.
7Přivedli oslici i oslátko, a vložili na ně roucha svá, a jej navrchu posadili.
8А људи многи простреше хаљине своје по путу; а други резаху грање од дрвета и простираху по путу.
8Mnohý pak zástup stlali roucha svá na cestě, jiní pak ratolesti z dříví sekali a metali na cestu.
9А народ који иђаше пред Њим и за Њим, викаше говорећи: Осана Сину Давидовом! Благословен који иде у име Господње! Осана на висини!
9A zástupové, kteříž napřed šli, i ti, kteříž nazad byli, volali, řkouce: Aj syn Davidův, Spasitel. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně; spasiž nás ty, kterýž jsi na výsostech.
10И кад Он уђе у Јерусалим, узбуни се сав град говорећи: Ко је то?
10A když vjel do Jeruzaléma, zbouřilo se všecko město, řkouce: I kdo jest tento?
11А народ говораше: Ово је Исус пророк из Назарета галилејског.
11Zástupové pak pravili: Toto jest ten Ježíš, prorok od Nazarétu Galilejského.
12И уђе Исус у цркву Божју, и изгна све који продаваху и куповаху по цркви, и испремета трпезе оних што мењаху новце, и клупе оних што продаваху голубове.
12I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodavače a kupce z chrámu, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel,
13И рече им: У Писму стоји: Дом мој дом молитве нека се зове; а ви начинисте од њега пећину хајдучку.
13A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou.
14И приступише к Њему хроми и слепи у цркви, и исцели их.
14I přistoupili k němu slepí a kulhaví v chrámě, i uzdravil je.
15А кад видеше главари свештенички и књижевници чудеса што учини, и децу где вичу у цркви и говоре: Осана сину Давидовом, расрдише се.
15Vidouce pak přední kněží a zákoníci divy, kteréž činil, a dítky, any volají v chrámě a praví: Aj syn Davidův, Spasitel, rozhněvali se.
16И рекоше Му: Чујеш ли шта ови говоре? А Исус рече им: Да! Зар нисте никад читали: Из уста мале деце и која сисају начинио си себи хвалу?
16A řekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Ježíš pak řekl jim: I ovšem. Nikdá-liž jste nečtli, že z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, dokonal jsi chválu?
17И оставивши их изађе напоље из града у Витанију, и заноћи онде.
17A opustiv je, šel ven z města do Betany a tu zůstal.
18А ујутру, враћајући се у град, огладне.
18Ráno pak navracuje se do města, zlačněl.
19И угледавши смокву једну крај пута дође к њој, и не нађе ништа на њој до лишће само, и рече јој: Да никад на теби не буде рода до века. И одмах усахну смоква.
19A vida jeden fíkový strom podle cesty, šel k němu, a nic na něm nenalezl, než listí toliko. I dí tomu stromu: Nikdy více neroď se z tebe ovoce na věky. I usechl jest hned fík ten.
20И видевши то ученици дивише се говорећи: Како одмах усахну смоква!
20A vidouce to učedlníci, divili se, řkouce: Kterak jest ihned usechl fík ten!
21А Исус одговарајући рече им: Заиста вам кажем: ако имате веру и не посумњате, не само смоквено учинићете, него и гори овој ако кажете: Дигни се и баци се у море, биће.
21I odpověděv Ježíš, řekl jim: Amen pravím vám: Budete-li míti víru, a nebudete-li pochybovati, netoliko to, co se stalo fíkovému dřevu, učiníte, a kdybyste i této hoře řekli: Zdvihni se a vrz sebou do moře, staneť se.
22И све што узиштете у молитви верујући, добићете.
22A všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věříce, vezmete.
23И кад дође у цркву и стаде учити, приступише к Њему главари свештенички и старешине народне говорећи: Каквом власти то чиниш? И ко ти даде власт ту?
23A když přišel do chrámu, přistoupili k němu přední kněží a starší lidu, když učil, řkouce: Jakou mocí tyto věci činíš? A kdo jest tobě tu moc dal?
24А Исус одговарајући рече им: Ја ћу вас упитати једну реч, коју ако ми кажете, и ја ћу вама казати каквом власти ово чиним.
24Odpovídaje pak Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc, kterouž povíte-li mi, i já vám povím, jakou mocí tyto věci činím.
25Крштење Јованово откуда би? Или с неба, или од људи? А они помишљаваху у себи говорећи: Ако кажемо: С неба, рећи ће нам: Зашто му дакле не веровасте?
25Křest Janův odkud jest byl? S nebe-li, čili z lidí? A oni rozvažovali mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Proč jste pak nevěřili jemu?
26Ако ли кажемо: Од људи, бојимо се народа; јер сви Јована држаху за пророка.
26Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni měli Jana za proroka.
27И одговарајући Исусу рекоше: Не знамо. Рече и Он њима: Ни ја вама нећу казати каквом власти ово чиним.
27I odpovídajíce Ježíšovi, řekli: Nevíme. Řekl jim i on: Aniž já vám povím, jakou mocí tyto věci činím.
28Шта вам се чини? Човек неки имаше два сина; и дошавши к првом рече: Сине! Иди данас ради у винограду мом.
28Ale co se vám zdá? Èlověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes a dělej.
29А он одговарајући рече: Нећу; а после се раскаја и отиде.
29A on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel.
30И приступивши к другом рече тако. А он одговарајући рече: Хоћу, господару; и не отиде.
30I přistoupiv k druhému, řekl jemu též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. A nešel.
31Који је од ове двојице испунио вољу очеву? Рекоше Му: Први. Рече им Исус: Заиста вам кажем да ће цариници и курве пре вас ући у царство Божје.
31Který z těch dvou učinil vůli otcovu? Řekli jemu: První. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího.
32Јер дође к вама Јован путем праведним, и не веровасте му; а цариници и курве вероваше му; и ви пошто видесте то, не раскајасте се да му верујете.
32Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a neuvěřili jste mu, ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu. Vy pak viděvše to, aniž jste potom usmyslili sobě, abyste věřili jemu.
33Другу причу чујте: Беше човек домаћин који посади виноград, и огради га плотом, и ископа у њему пивницу, и начини кулу, и даде га виноградарима и отиде.
33Jiné podobenství slyšte: Byl jeden hospodář, kterýž vzdělal vinici, a opletl ji plotem, a vkopal v ní pres, a ustavěl věži, i pronajal ji vinařům, a odšel pryč přes pole.
34А кад се приближи време родовима, посла слуге своје к виноградарима да приме родове његове.
34A když se přiblížil čas ovoce, poslal služebníky své k vinařům, aby vzali užitky její.
35И виноградари похватавши слуге његове једног избише, а једног убише, а једног засуше камењем.
35Vinaři pak zjímavše služebníky jeho, jiného zmrskali, jiného zabili, a jiného ukamenovali.
36Опет посла друге слуге, више него пре, и учинише им тако исто.
36Opět poslal jiných služebníků více nežli prve. I učinili jim též.
37А по том посла к њима сина свог говорећи: Постидеће се сина мог.
37Naposledy pak poslal k nim syna svého, řka: Ostýchati se budou syna mého.
38А виноградари видевши сина рекоше међу собом: Ово је наследник; ходите да га убијемо, и да нама остане достојање његово.
38Vinaři pak uzřevše syna jeho, řekli mezi sebou: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a uvažme se v dědictví jeho.
39И ухватише га, па изведоше га напоље из винограда, и убише.
39I chytivše ho, vyvrhli jej ven z vinice a zabili.
40Кад дође дакле господар од винограда шта ће учинити виноградарима оним?
40Protož když přijde pán vinice, co učiní vinařům těm?
41Рекоше Му: Злочинце ће злом смрти поморити; а виноград даће другим виноградарима, који ће му давати родове у своје време.
41Řekli jemu: Zlé zle zatratí, a vinici svou pronajme jiným vinařům, kteříž budou vydávati jemu užitek časy svými.
42А рече им Исус: Зар нисте никада читали у Писму: Камен који одбацише зидари, он је постао глава од угла; то би од Господа и дивно је у вашим очима.
42Řekl jim Ježíš: Nikdy-li jste nečtli v Písmích: Kámen, kterýž jsou zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.
43Зато вам кажем да ће се од вас узети царство Божје, и даће се народу који његове родове доноси.
43Protož pravím vám, že bude odjato od vás království Boží, a bude dáno lidu činícímu užitky jeho.
44И ко падне на овај камен разбиће се; а на кога он падне сатрће га.
44A kdož by padl na ten kámen, rozrazíť se; a na kohož upadne, setřeť jej.
45И чувши главари свештенички и фарисеји приче Његове разумеше да за њих говори.
45A slyšavše přední kněží podobenství jeho, porozuměli, že by o nich mluvil.
46И гледаху да Га ухвате, али се побојаше народа, јер Га држаху за пророка.
46I hledajíce ho jíti, báli se zástupů; neb ho měli za proroka.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.