Mattheum 22
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Et respondens Jesus, dixit iterum in parabolis eis, dicens:
1I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2Simile factum est regnum cælorum homini regi, qui fecit nuptias filio suo.
2Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3Et misit servos suos vocare invitatos ad nuptias, et nolebant venire.
3I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
4Iterum misit alios servos, dicens: Dicite invitatis: Ecce prandium meum paravi, tauri mei et altilia occisa sunt, et omnia parata: venite ad nuptias.
4Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
5Illi autem neglexerunt: et abierunt, alius in villam suam, alius vero ad negotiationem suam:
5Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
6reliqui vero tenuerunt servos ejus, et contumeliis affectos occiderunt.
6Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
7Rex autem cum audisset, iratus est: et missis exercitibus suis, perdidit homicidas illos, et civitatem illorum succendit.
7A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
8Tunc ait servis suis: Nuptiæ quidem paratæ sunt, sed qui invitati erant, non fuerunt digni:
8Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9ite ergo ad exitus viarum, et quoscumque inveneritis, vocate ad nuptias.
9Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10Et egressi servi ejus in vias, congregaverunt omnes quos invenerunt, malos et bonos: et impletæ sunt nuptiæ discumbentium.
10I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11Intravit autem rex ut videret discumbentes, et vidit ibi hominem non vestitum veste nuptiali.
11Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12Et ait illi: Amice, quomodo huc intrasti non habens vestem nuptialem? At ille obmutuit.
12I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13Tunc dicit rex ministris: Ligatis manibus et pedibus ejus, mittite eum in tenebras exteriores: ibi erit fletus et stridor dentium.
13Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14Multi enim sunt vocati, pauci vero electi.
14Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15Tunc abeuntes pharisæi, consilium inierunt ut caperent eum in sermone.
15Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16Et mittunt ei discipulos suos cum Herodianis, dicentes: Magister, scimus quia verax es, et viam Dei in veritate doces, et non est tibi cura de aliquo: non enim respicis personam hominum:
16I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17dic ergo nobis quid tibi videtur, licet censum dare Cæsari, an non?
17Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18Cognita autem Jesus nequitia eorum, ait: Quid me tentatis, hypocritæ?
18Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19ostendite mihi numisma census. At illi obtulerunt ei denarium.
19Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20Et ait illis Jesus: Cujus est imago hæc, et superscriptio?
20I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
21Dicunt ei: Cæsaris. Tunc ait illis: Reddite ergo quæ sunt Cæsaris, Cæsari: et quæ sunt Dei, Deo.
21Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22Et audientes mirati sunt, et relicto eo abierunt.
22To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23In illo die accesserunt ad eum sadducæi, qui dicunt non esse resurrectionem: et interrogaverunt eum,
23V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24dicentes: Magister, Moyses dixit: Si quis mortuus fuerit non habens filium, ut ducat frater ejus uxorem illius, et suscitet semen fratri suo.
24Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
25Erant autem apud nos septem fratres: et primus, uxore ducta, defunctus est: et non habens semen, reliquit uxorem suam fratri suo.
25I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26Similiter secundus, et tertius usque ad septimum.
26Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27Novissime autem omnium et mulier defuncta est.
27Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28In resurrectione ergo cujus erit de septem uxor? omnes enim habuerunt eam.
28Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29Respondens autem Jesus, ait illis: Erratis nescientes Scripturas, neque virtutem Dei.
29I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
30In resurrectione enim neque nubent, neque nubentur: sed erunt sicut angeli Dei in cælo.
30Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31De resurrectione autem mortuorum non legistis quod dictum est a Deo dicente vobis:
31O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
32Ego sum Deus Abraham, et Deus Isaac, et Deus Jacob? Non est Deus mortuorum, sed viventium.
32Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33Et audientes turbæ, mirabantur in doctrina ejus.
33A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34Pharisæi autem audientes quod silentium imposuisset sadducæis, convenerunt in unum:
34Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35et interrogavit eum unus ex eis legis doctor, tentans eum:
35I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
36Magister, quod est mandatum magnum in lege?
36Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
37Ait illi Jesus: Diliges Dominum Deum tuum ex toto corde tuo, et in tota anima tua, et in tota mente tua.
37I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
38Hoc est maximum, et primum mandatum.
38To jest přední a veliké přikázání.
39Secundum autem simile est huic: Diliges proximum tuum, sicut teipsum.
39Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40In his duobus mandatis universa lex pendet, et prophetæ.
40Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
41Congregatis autem pharisæis, interrogavit eos Jesus,
41A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42dicens: Quid vobis videtur de Christo? cujus filius est? Dicunt ei: David.
42Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43Ait illis: Quomodo ergo David in spiritu vocat eum Dominum, dicens:
43Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44Dixit Dominus Domino meo: Sede a dextris meis, donec ponam inimicos tuos scabellum pedum tuorum?
44Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
45Si ergo David vocat eum Dominum, quomodo filius ejus est?
45Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46Et nemo poterat ei respondere verbum: neque ausus fuit quisquam ex illa die eum amplius interrogare.
46A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.