Matouš 22
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
1И одговарајући Исус опет рече им у причама говорећи:
2Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
2Царство је небеско као човек цар који начини свадбу сину свом.
3I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
3И посла слуге своје да зову званице на свадбу; и не хтеше доћи.
4Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
4Опет посла друге слуге говорећи: Кажите званицама: Ево сам обед свој уготовио, и јунци моји и храњеници поклани су, и све је готово; дођите на свадбу.
5Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
5А они не маривши отидоше овај у поље своје, а овај к трговини својој.
6Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
6А остали ухватише слуге његове, изружише их, и побише их.
7A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
7А кад то чу цар онај, разгневи се и пославши војску своју погуби крвнике оне, и град њихов запали.
8Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
8Тада рече слугама својим: Свадба је дакле готова, а званице не бише достојне.
9Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
9Идите дакле на раскршће и кога год нађете, дозовите на свадбу.
10I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
10И изишавши слуге оне на раскршћа сабраше све које нађоше, зле и добре; и столови напунише се гостију.
11Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
11Изашавши пак цар да види госте угледа онде човека необученог у свадбено рухо.
12I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
12И рече му: Пријатељу! Како си дошао амо без свадбеног руха? А он оћуте.
13Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
13Тада рече цар слугама: Свежите му руке и ноге, па га узмите те баците у таму најкрајњу; онде ће бити плач и шкргут зуба.
14Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
14Јер су многи звани, али је мало избраних.
15Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
15Тада отидоше фарисеји и начинише веће како би Га ухватили у речи.
16I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
16И послаше к Њему ученике своје с Иродовцима, те рекоше: Учитељу! Знамо да си истинит, и путу Божјем заиста учиш, и не мариш ни за кога, јер не гледаш ко је ко.
17Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
17Кажи нам дакле шта мислиш ти? Треба ли дати харач ћесару или не?
18Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
18Разумевши Исус лукавство њихово рече: Што ме кушате, лицемери?
19Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
19Покажите ми новац харачки. А они донесоше Му новац.
20I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
20И рече им: Чији је образ овај и натпис?
21Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
21И рекоше Му: Ћесарев. Тада рече им: Подајте дакле ћесарево ћесару, и Божје Богу.
22To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
22И чувши дивише се, и оставивши Га отидоше.
23V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
23Тај дан приступише к Њему садукеји који говоре да нема васкрсења, и упиташе Га
24Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
24говорећи: Учитељу! Мојсије рече: Ако ко умре без деце, да узме брат његов жену његову и да подигне семе брату свом.
25I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
25У нас беше седам браће; и први оженивши се умре, и не имавши порода остави жену своју брату свом.
26Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
26А тако и други, и трећи, све до седмог.
27Nejposléze pak po všech umřela i žena.
27А после свих умре и жена.
28Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
28О васкрсењу дакле кога ће од седморице бити жена? Јер је за свима била.
29I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
29А Исус одговарајући рече им: Варате се, не знајући Писма ни силе Божје.
30Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
30Јер о васкрсењу нити ће се женити ни удавати; него су као анђели Божји на небу.
31O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
31А за васкрсење мртвих нисте ли читали шта вам је рекао Бог говорећи:
32Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
32Ја сам Бог Авраамов, и Бог Исаков, и Бог Јаковљев! Није Бог Бог мртвих, него живих.
33A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
33И чувши народ дивљаше се науци Његовој.
34Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
34А фарисеји чувши да посрами садукеје сабраше се заједно.
35I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
35И упита један од њих законик кушајући Га и говорећи:
36Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
36Учитељу! Која је заповест највећа у закону?
37I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
37А Исус рече му: Љуби Господа Бога свог свим срцем својим, и свом душом својом, и свом мисли својом.
38To jest přední a veliké přikázání.
38Ово је прва и највећа заповест.
39Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
39А друга је као и ова: Љуби ближњег свог као самог себе.
40Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
40О овима двема заповестима виси сав закон и пророци.
41A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
41А кад се сабраше фарисеји, упита их Исус
42Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
42говорећи: Шта мислите за Христа, чији је син? Рекоше Му: Давидов.
43Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
43Рече им: Како дакле Давид Њега духом назива Господом говорећи:
44Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
44Рече Господ Господу мом: Седи мени с десне стране, док положим непријатеље Твоје подножје ногама Твојим?
45Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45Кад дакле Давид назива Њега Господом, како му је син?
46A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
46И нико Му не могаше одговорити речи; нити смеде ко од тог дана да Га запита више.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.