Matouš 22
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
1Und Jesus antwortete und redete abermals durch Gleichnisse zu ihnen und sprach:
2Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
2Das Himmelreich ist gleich einem Könige, der seinem Sohn Hochzeit machte.
3I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
3Und sandte seine Knechte aus, daß sie die Gäste zur Hochzeit riefen; und sie wollten nicht kommen.
4Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
4Abermals sandte er andere Knechte aus und sprach: Sagt den Gästen: Siehe, meine Mahlzeit habe ich bereitet, meine Ochsen und mein Mastvieh ist geschlachtet und alles ist bereit; kommt zur Hochzeit!
5Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
5Aber sie verachteten das und gingen hin, einer auf seinen Acker, der andere zu seiner Hantierung;
6Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
6etliche griffen seine Knechte, höhnten sie und töteten sie.
7A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
7Da das der König hörte, ward er zornig und schickte seine Heere aus und brachte diese Mörder um und zündete ihre Stadt an.
8Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
8Da sprach er zu seinen Knechten: Die Hochzeit ist zwar bereit, aber die Gäste waren's nicht wert.
9Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
9Darum gehet hin auf die Straßen und ladet zur Hochzeit, wen ihr findet.
10I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
10Und die Knechte gingen aus auf die Straßen und brachten zusammen, wen sie fanden, Böse und Gute; und die Tische wurden alle voll.
11Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
11Da ging der König hinein, die Gäste zu besehen, und sah allda einen Menschen, der hatte kein hochzeitlich Kleid an;
12I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
12und er sprach zu ihm: Freund, wie bist du hereingekommen und hast doch kein hochzeitlich Kleid an? Er aber verstummte.
13Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
13Da sprach der König zu seinen Dienern: Bindet ihm Hände und Füße und werfet ihn in die Finsternis hinaus! da wird sein Heulen und Zähneklappen.
14Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
14Denn viele sind berufen, aber wenige sind auserwählt.
15Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
15Da gingen die Pharisäer hin und hielten einen Rat, wie sie ihn fingen in seiner Rede.
16I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
16Und sandten zu ihm ihre Jünger samt des Herodes Dienern. Und sie sprachen: Meister, wir wissen, daß du wahrhaftig bist und lehrst den Weg Gottes recht und du fragst nach niemand; denn du achtest nicht das Ansehen der Menschen.
17Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
17Darum sage uns, was dünkt dich: Ist's recht, daß man dem Kaiser den Zins gebe, oder nicht?
18Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
18Da nun Jesus merkte ihre Schalkheit, sprach er: Ihr Heuchler, was versucht ihr mich?
19Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
19Weiset mir die Zinsmünze! Und sie reichten ihm einen Groschen dar.
20I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
20Und er sprach zu ihnen: Wes ist das Bild und die Überschrift?
21Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
21Sie sprachen zu ihm: Des Kaisers. Da sprach er zu ihnen: So gebet dem Kaiser, was des Kaisers ist, und Gott, was Gottes ist!
22To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
22Da sie das hörten, verwunderten sie sich und ließen ihn und gingen davon.
23V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
23An dem Tage traten zu ihm die Sadduzäer, die da halten, es sei kein Auferstehen, und fragten ihn
24Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
24und sprachen: Meister, Mose hat gesagt: So einer stirbt und hat nicht Kinder, so soll sein Bruder sein Weib freien und seinem Bruder Samen erwecken.
25I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
25Nun sind bei uns gewesen sieben Brüder. Der erste freite und starb; und dieweil er nicht Samen hatte, ließ er sein Weib seinem Bruder;
26Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
26desgleichen der andere und der dritte bis an den siebenten.
27Nejposléze pak po všech umřela i žena.
27Zuletzt nach allen starb auch das Weib.
28Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
28Nun in der Auferstehung, wes Weib wird sie sein unter den sieben? Sie haben sie ja alle gehabt.
29I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
29Jesus aber antwortete und sprach zu ihnen: Ihr irrt und wisset die Schrift nicht, noch die Kraft Gottes.
30Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
30In der Auferstehung werden sie weder freien noch sich freien lassen, sondern sie sind gleichwie die Engel Gottes im Himmel.
31O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
31Habt ihr nicht gelesen von der Toten Auferstehung, was euch gesagt ist von Gott, der da spricht:
32Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
32“Ich bin der Gott Abrahams und der Gott Isaaks und der Gott Jakobs”? Gott aber ist nicht ein Gott der Toten, sondern der Lebendigen.
33A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
33Und da solches das Volk hörte, entsetzten sie sich über seine Lehre.
34Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
34Da aber die Pharisäer hörten, wie er den Sadduzäern das Maul gestopft hatte, versammelten sie sich.
35I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
35Und einer unter ihnen, ein Schriftgelehrter, versuchte ihn und sprach:
36Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
36Meister, welches ist das vornehmste Gebot im Gesetz?
37I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
37Jesus aber sprach zu ihm: “Du sollst lieben Gott, deinen HERRN, von ganzem Herzen, von ganzer Seele und von ganzem Gemüte.”
38To jest přední a veliké přikázání.
38Dies ist das vornehmste und größte Gebot.
39Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
39Das andere aber ist ihm gleich; Du sollst deinen Nächsten lieben wie dich selbst.
40Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
40In diesen zwei Geboten hängt das ganze Gesetz und die Propheten.
41A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
41Da nun die Pharisäer beieinander waren, fragte sie Jesus
42Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
42und sprach: Wie dünkt euch um Christus? wes Sohn ist er? Sie sprachen: Davids.
43Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
43Er sprach zu ihnen: Wie nennt ihn denn David im Geist einen Herrn, da er sagt:
44Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
44“Der HERR hat gesagt zu meinem Herrn: Setze dich zu meiner Rechten, bis daß ich lege deine Feinde zum Schemel deiner Füße”?
45Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45So nun David ihn einen Herrn nennt, wie ist er denn sein Sohn?
46A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
46Und niemand konnte ihm ein Wort antworten, und wagte auch niemand von dem Tage an hinfort, ihn zu fragen.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.