Matouš 22
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
1Et respondens Jesus, dixit iterum in parabolis eis, dicens:
2Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
2Simile factum est regnum cælorum homini regi, qui fecit nuptias filio suo.
3I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
3Et misit servos suos vocare invitatos ad nuptias, et nolebant venire.
4Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
4Iterum misit alios servos, dicens: Dicite invitatis: Ecce prandium meum paravi, tauri mei et altilia occisa sunt, et omnia parata: venite ad nuptias.
5Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
5Illi autem neglexerunt: et abierunt, alius in villam suam, alius vero ad negotiationem suam:
6Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
6reliqui vero tenuerunt servos ejus, et contumeliis affectos occiderunt.
7A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
7Rex autem cum audisset, iratus est: et missis exercitibus suis, perdidit homicidas illos, et civitatem illorum succendit.
8Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
8Tunc ait servis suis: Nuptiæ quidem paratæ sunt, sed qui invitati erant, non fuerunt digni:
9Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
9ite ergo ad exitus viarum, et quoscumque inveneritis, vocate ad nuptias.
10I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
10Et egressi servi ejus in vias, congregaverunt omnes quos invenerunt, malos et bonos: et impletæ sunt nuptiæ discumbentium.
11Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
11Intravit autem rex ut videret discumbentes, et vidit ibi hominem non vestitum veste nuptiali.
12I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
12Et ait illi: Amice, quomodo huc intrasti non habens vestem nuptialem? At ille obmutuit.
13Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
13Tunc dicit rex ministris: Ligatis manibus et pedibus ejus, mittite eum in tenebras exteriores: ibi erit fletus et stridor dentium.
14Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
14Multi enim sunt vocati, pauci vero electi.
15Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
15Tunc abeuntes pharisæi, consilium inierunt ut caperent eum in sermone.
16I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
16Et mittunt ei discipulos suos cum Herodianis, dicentes: Magister, scimus quia verax es, et viam Dei in veritate doces, et non est tibi cura de aliquo: non enim respicis personam hominum:
17Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
17dic ergo nobis quid tibi videtur, licet censum dare Cæsari, an non?
18Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
18Cognita autem Jesus nequitia eorum, ait: Quid me tentatis, hypocritæ?
19Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
19ostendite mihi numisma census. At illi obtulerunt ei denarium.
20I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
20Et ait illis Jesus: Cujus est imago hæc, et superscriptio?
21Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
21Dicunt ei: Cæsaris. Tunc ait illis: Reddite ergo quæ sunt Cæsaris, Cæsari: et quæ sunt Dei, Deo.
22To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
22Et audientes mirati sunt, et relicto eo abierunt.
23V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
23In illo die accesserunt ad eum sadducæi, qui dicunt non esse resurrectionem: et interrogaverunt eum,
24Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
24dicentes: Magister, Moyses dixit: Si quis mortuus fuerit non habens filium, ut ducat frater ejus uxorem illius, et suscitet semen fratri suo.
25I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
25Erant autem apud nos septem fratres: et primus, uxore ducta, defunctus est: et non habens semen, reliquit uxorem suam fratri suo.
26Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
26Similiter secundus, et tertius usque ad septimum.
27Nejposléze pak po všech umřela i žena.
27Novissime autem omnium et mulier defuncta est.
28Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
28In resurrectione ergo cujus erit de septem uxor? omnes enim habuerunt eam.
29I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
29Respondens autem Jesus, ait illis: Erratis nescientes Scripturas, neque virtutem Dei.
30Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
30In resurrectione enim neque nubent, neque nubentur: sed erunt sicut angeli Dei in cælo.
31O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
31De resurrectione autem mortuorum non legistis quod dictum est a Deo dicente vobis:
32Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
32Ego sum Deus Abraham, et Deus Isaac, et Deus Jacob? Non est Deus mortuorum, sed viventium.
33A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
33Et audientes turbæ, mirabantur in doctrina ejus.
34Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
34Pharisæi autem audientes quod silentium imposuisset sadducæis, convenerunt in unum:
35I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
35et interrogavit eum unus ex eis legis doctor, tentans eum:
36Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
36Magister, quod est mandatum magnum in lege?
37I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
37Ait illi Jesus: Diliges Dominum Deum tuum ex toto corde tuo, et in tota anima tua, et in tota mente tua.
38To jest přední a veliké přikázání.
38Hoc est maximum, et primum mandatum.
39Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
39Secundum autem simile est huic: Diliges proximum tuum, sicut teipsum.
40Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
40In his duobus mandatis universa lex pendet, et prophetæ.
41A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
41Congregatis autem pharisæis, interrogavit eos Jesus,
42Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
42dicens: Quid vobis videtur de Christo? cujus filius est? Dicunt ei: David.
43Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
43Ait illis: Quomodo ergo David in spiritu vocat eum Dominum, dicens:
44Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
44Dixit Dominus Domino meo: Sede a dextris meis, donec ponam inimicos tuos scabellum pedum tuorum?
45Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45Si ergo David vocat eum Dominum, quomodo filius ejus est?
46A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
46Et nemo poterat ei respondere verbum: neque ausus fuit quisquam ex illa die eum amplius interrogare.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.