Matouš 14
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi.
1In illo tempore audivit Herodes tetrarcha famam Jesu:
2I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.
2et ait pueris suis: Hic est Joannes Baptista: ipse surrexit a mortuis, et ideo virtutes operantur in eo.
3Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.
3Herodes enim tenuit Joannem, et alligavit eum: et posuit in carcerem propter Herodiadem uxorem fratris sui.
4Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.
4Dicebat enim illi Joannes: Non licet tibi habere eam.
5A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.
5Et volens illum occidere, timuit populum: quia sicut prophetam eum habebant.
6Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi,
6Die autem natalis Herodis saltavit filia Herodiadis in medio, et placuit Herodi:
7Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila.
7unde cum juramento pollicitus est ei dare quodcumque postulasset ab eo.
8A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele.
8At illa præmonita a matre sua: Da mihi, inquit, hic in disco caput Joannis Baptistæ.
9I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti.
9Et contristatus est rex: propter juramentum autem, et eos qui pariter recumbebant, jussit dari.
10A poslav kata, sťal Jana v žaláři.
10Misitque et decollavit Joannem in carcere.
11I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své.
11Et allatum est caput ejus in disco, et datum est puellæ, et attulit matri suæ.
12A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi.
12Et accedentes discipuli ejus, tulerunt corpus ejus, et sepelierunt illud: et venientes nuntiaverunt Jesu.
13A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst.
13Quod cum audisset Jesus, secessit inde in navicula, in locum desertum seorsum: et cum audissent turbæ, secutæ sunt eum pedestres de civitatibus.
14A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.
14Et exiens vidit turbam multam, et misertus est eis, et curavit languidos eorum.
15A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.
15Vespere autem facto, accesserunt ad eum discipuli ejus, dicentes: Desertus est locus, et hora jam præteriit: dimitte turbas, ut euntes in castella, emant sibi escas.
16Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.
16Jesus autem dixit eis: Non habent necesse ire: date illis vos manducare.
17A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.
17Responderunt ei: Non habemus hic nisi quinque panes et duos pisces.
18Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem.
18Qui ait eis: Afferte mihi illos huc.
19A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům.
19Et cum jussisset turbam discumbere super fœnum, acceptis quinque panibus et duobus piscibus, aspiciens in cælum benedixit, et fregit, et dedit discipulis panes, discipuli autem turbis.
20I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných.
20Et manducaverunt omnes, et saturati sunt. Et tulerunt reliquias, duodecim cophinos fragmentorum plenos.
21Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.
21Manducantium autem fuit numerus quinque millia virorum, exceptis mulieribus et parvulis.
22A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů.
22Et statim compulit Jesus discipulos ascendere in naviculam, et præcedere eum trans fretum, donec dimitteret turbas.
23A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.
23Et dimissa turba, ascendit in montem solus orare. Vespere autem facto solus erat ibi:
24Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim.
24navicula autem in medio mari jactabatur fluctibus: erat enim contrarius ventus.
25Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.
25Quarta enim vigilia noctis, venit ad eos ambulans super mare.
26A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.
26Et videntes eum super mare ambulantem, turbati sunt, dicentes: Quia phantasma est. Et præ timore clamaverunt.
27Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
27Statimque Jesus locutus est eis, dicens: Habete fiduciam: ego sum, nolite timere.
28I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě.
28Respondens autem Petrus, dixit: Domine, si tu es, jube me ad te venire super aquas.
29A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.
29At ipse ait: Veni. Et descendens Petrus de navicula, ambulabat super aquam ut veniret ad Jesum.
30Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.
30Videns vero ventum validum, timuit: et cum cœpisset mergi, clamavit dicens: Domine, salvum me fac.
31A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval?
31Et continuo Jesus extendens manum, apprehendit eum: et ait illi: Modicæ fidei, quare dubitasti?
32A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr.
32Et cum ascendissent in naviculam, cessavit ventus.
33Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.
33Qui autem in navicula erant, venerunt, et adoraverunt eum, dicentes: Vere Filius Dei es.
34A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.
34Et cum transfretassent, venerunt in terram Genesar.
35A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.
35Et cum cognovissent eum viri loci illius, miserunt in universam regionem illam, et obtulerunt ei omnes male habentes:
36A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.
36et rogabant eum ut vel fimbriam vestimenti ejus tangerent. Et quicumque tetigerunt, salvi facti sunt.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.