Matouš 25
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti Ženichovi.
1Tunc simile erit regnum cælorum decem virginibus: quæ accipientes lampades suas exierunt obviam sponso et sponsæ.
2Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých.
2Quinque autem ex eis erant fatuæ, et quinque prudentes:
3Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje.
3sed quinque fatuæ, acceptis lampadibus, non sumpserunt oleum secum:
4Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými.
4prudentes vero acceperunt oleum in vasis suis cum lampadibus.
5A když prodléval Ženich, zdřímaly se všecky a zesnuly.
5Moram autem faciente sponso, dormitaverunt omnes et dormierunt.
6O půlnoci pak stal se křik: Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu.
6Media autem nocte clamor factus est: Ecce sponsus venit, exite obviam ei.
7Tedy vstaly všecky panny ty, a ozdobily lampy své.
7Tunc surrexerunt omnes virgines illæ, et ornaverunt lampades suas.
8Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje vašeho, nebo lampy naše hasnou.
8Fatuæ autem sapientibus dixerunt: Date nobis de oleo vestro, quia lampades nostræ extinguuntur.
9I odpověděly opatrné, řkouce: Bojíme se, že by se snad ani nám i vám nedostalo, jděte raději k prodavačům a kupte sobě.
9Responderunt prudentes, dicentes: Ne forte non sufficiat nobis, et vobis, ite potius ad vendentes, et emite vobis.
10A když odešly kupovati, přišel Ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu, i zavříny jsou dveře.
10Dum autem irent emere, venit sponsus: et quæ paratæ erant, intraverunt cum eo ad nuptias, et clausa est janua.
11Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám.
11Novissime vero veniunt et reliquæ virgines, dicentes: Domine, domine, aperi nobis.
12A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás.
12At ille respondens, ait: Amen dico vobis, nescio vos.
13Bdětež tedy; neb nevíte dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.
13Vigilate itaque, quia nescitis diem, neque horam.
14Neb tak se díti bude, jako když člověk jeden, jda na cestu, povolal služebníků svých a poručil jim statek svůj.
14Sicut enim homo peregre proficiscens, vocavit servos suos, et tradidit illis bona sua.
15I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podle možnosti jeho, i odšel hned.
15Et uni dedit quinque talenta, alii autem duo, alii vero unum, unicuique secundum propriam virtutem: et profectus est statim.
16Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi, i vydělal jiných pět hřiven.
16Abiit autem qui quinque talenta acceperat, et operatus est in eis, et lucratus est alia quinque.
17Též i ten, kterýž vzal dvě, získal jiné dvě.
17Similiter et qui duo acceperat, lucratus est alia duo.
18Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého.
18Qui autem unum acceperat, abiens fodit in terram, et abscondit pecuniam domini sui.
19Po mnohém pak času přišel pán služebníků těch, i činil počet s nimi.
19Post multum vero temporis venit dominus servorum illorum, et posuit rationem cum eis.
20A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal jiných pěti hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi.
20Et accedens qui quinque talenta acceperat, obtulit alia quinque talenta, dicens: Domine, quinque talenta tradidisti mihi, ecce alia quinque superlucratus sum.
21I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.
21Ait illi dominus ejus: Euge serve bone, et fidelis: quia super pauca fuisti fidelis, super multa te constituam; intra in gaudium domini tui.
22Přistoupiv pak ten, kterýž byl dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě jimi získal jsem.
22Accessit autem et qui duo talenta acceperat, et ait: Domine, duo talenta tradidisti mihi, ecce alia duo lucratus sum.
23Řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.
23Ait illi dominus ejus: Euge serve bone, et fidelis: quia super pauca fuisti fidelis, super multa te constituam; intra in gaudium domini tui.
24Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a sbíraje, kde jsi nerozsypal,
24Accedens autem et qui unum talentum acceperat, ait: Domine, scio quia homo durus es; metis ubi non seminasti, et congregas ubi non sparsisti:
25I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest.
25et timens abii, et abscondi talentum tuum in terra: ecce habes quod tuum est.
26A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a sbírám, kdež jsem nerozsypal,
26Respondens autem dominus ejus, dixit ei: Serve male, et piger, sciebas quia meto ubi non semino, et congrego ubi non sparsi:
27Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, vzal byl bych, což jest mého, s požitkem.
27oportuit ergo te committere pecuniam meam numulariis, et veniens ego recepissem utique quod meum est cum usura.
28Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.
28Tollite itaque ab eo talentum, et date ei qui habet decem talenta:
29(Nebo každému majícímu bude dáno, a budeť hojně míti, od nemajícího pak i to, což má, budeť odjato.)
29omni enim habenti dabitur, et abundabit: ei autem qui non habet, et quod videtur habere, auferetur ab eo.
30A toho neužitečného služebníka uvrztež do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
30Et inutilem servum ejicite in tenebras exteriores: illic erit fletus, et stridor dentium.
31A když přijde Syn člověka v slávě své, a všickni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své,
31Cum autem venerit Filius hominis in majestate sua, et omnes angeli cum eo, tunc sedebit super sedem majestatis suæ:
32A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů.
32et congregabuntur ante eum omnes gentes, et separabit eos ab invicem, sicut pastor segregat oves ab hædis:
33A postavíť ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici.
33et statuet oves quidem a dextris suis, hædos autem a sinistris.
34Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.
34Tunc dicet rex his qui a dextris ejus erunt: Venite benedicti Patris mei, possidete paratum vobis regnum a constitutione mundi:
35Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem býval, a přijali jste mne;
35esurivi enim, et dedistis mihi manducare: sitivi, et dedistis mihi bibere: hospes eram, et collegistis me:
36Nah jsem byl, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.
36nudus, et cooperuistis me: infirmus, et visitastis me: in carcere eram, et venistis ad me.
37Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme tebe, žíznivého, a dávaliť jsme nápoj?
37Tunc respondebunt ei justi, dicentes: Domine, quando te vidimus esurientem, et pavimus te: sitientem, et dedimus tibi potum?
38Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme tebe, anebo nahého, a přioděli jsme tebe?
38quando autem te vidimus hospitem, et collegimus te: aut nudum, et cooperuimus te?
39Aneb kdy jsme tě viděli nemocného, aneb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?
39aut quando te vidimus infirmum, aut in carcere, et venimus ad te?
40A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.
40Et respondens rex, dicet illis: Amen dico vobis, quamdiu fecistis uni ex his fratribus meis minimis, mihi fecistis.
41Potom dí i těm, kteříž na levici budou: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho.
41Tunc dicet et his qui a sinistris erunt: Discedite a me maledicti in ignem æternum, qui paratus est diabolo, et angelis ejus:
42Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti;
42esurivi enim, et non dedistis mihi manducare: sitivi, et non desistis mihi potum:
43Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři jsem byl, a nenavštívili jste mne.
43hospes eram, et non collegistis me: nudus, et non cooperuistis me: infirmus, et in carcere, et non visitastis me.
44Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, aneb hostě, nebo nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě?
44Tunc respondebunt ei et ipsi, dicentes: Domine, quando te vidimus esurientem, aut sitientem, aut hospitem, aut nudum, aut infirmum, aut in carcere, et non ministravimus tibi?
45Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Èehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, mně jste nečinili.
45Tunc respondebit illis, dicens: Amen dico vobis: Quamdiu non fecistis uni de minoribus his, nec mihi fecistis.
46I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.
46Et ibunt hi in supplicium æternum: justi autem in vitam æternam.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.