Matouš 22
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Berean Standard Bible
1I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
1Once again, Jesus spoke to them in parables:
2Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
2“The kingdom of heaven is like a king who prepared a wedding banquet for his son.
3I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
3He sent his servants to call those he had invited to the banquet, but they refused to come.
4Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
4Again, he sent other servants and said, ‘Tell those who have been invited that I have prepared my dinner. My oxen and fattened cattle have been killed, and everything is ready. Come to the wedding banquet.’
5Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
5But they paid no attention and went away, one to his field, another to his business.
6Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
6The rest seized his servants, mistreated them, and killed them.
7A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
7The king was enraged, and he sent his troops to destroy those murderers and burn their city.
8Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
8Then he said to his servants, ‘The wedding banquet is ready, but those I invited were not worthy.
9Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
9Go therefore to the crossroads and invite to the banquet as many as you can find.’
10I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
10So the servants went out into the streets and gathered everyone they could find, both evil and good, and the wedding hall was filled with guests.
11Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
11But when the king came in to see the guests, he spotted a man who was not dressed in wedding clothes.
12I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
12‘Friend,’ he asked, ‘how did you get in here without wedding clothes?’ But the man was speechless.
13Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
13Then the king told the servants, ‘Tie him hand and foot, and throw him into the outer darkness, where there will be weeping and gnashing of teeth.’
14Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
14For many are called, but few are chosen.”
15Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
15Then the Pharisees went out and conspired to trap Jesus in His words.
16I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
16They sent their disciples to Him along with the Herodians. “Teacher,” they said, “we know that You are honest and that You teach the way of God in accordance with the truth. You seek favor from no one, because You pay no attention to external appearance.
17Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
17So tell us what You think: Is it lawful to pay taxes to Caesar or not?”
18Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
18But Jesus knew their evil intent and said, “You hypocrites, why are you testing Me?
19Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
19Show Me the coin used for the tax.” And they brought Him a denarius.
20I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
20“Whose image is this,” He asked, “and whose inscription?”
21Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
21“Caesar’s,” they answered. So Jesus told them, “Give to Caesar what is Caesar’s, and to God what is God’s.”
22To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
22And when they heard this, they were amazed. So they left Him and went away.
23V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
23That same day the Sadducees, who say there is no resurrection, came to Jesus and questioned Him.
24Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
24“Teacher,” they said, “Moses declared that if a man dies without having children, his brother is to marry the widow and raise up offspring for him.
25I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
25Now there were seven brothers among us. The first one married and died without having children. So he left his wife to his brother.
26Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
26The same thing happened to the second and third brothers, down to the seventh.
27Nejposléze pak po všech umřela i žena.
27And last of all, the woman died.
28Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
28In the resurrection, then, whose wife will she be of the seven? For all of them were married to her.”
29I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
29Jesus answered, “You are mistaken because you do not know the Scriptures or the power of God.
30Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
30In the resurrection, people will neither marry nor be given in marriage. Instead, they will be like the angels in heaven.
31O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
31But concerning the resurrection of the dead, have you not read what God said to you:
32Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
32‘I am the God of Abraham, the God of Isaac, and the God of Jacob’? He is not the God of the dead, but of the living.”
33A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
33When the crowds heard this, they were astonished at His teaching.
34Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
34And when the Pharisees heard that Jesus had silenced the Sadducees, they themselves gathered together.
35I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
35One of them, an expert in the law, tested Him with a question:
36Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
36“Teacher, which commandment is the greatest in the Law?”
37I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
37Jesus declared, “‘Love the Lord your God with all your heart and with all your soul and with all your mind.’
38To jest přední a veliké přikázání.
38This is the first and greatest commandment.
39Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
39And the second is like it: ‘Love your neighbor as yourself.’
40Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
40All the Law and the Prophets hang on these two commandments.”
41A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
41While the Pharisees were assembled, Jesus questioned them:
42Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
42“What do you think about the Christ? Whose son is He?” “David’s,” they answered.
43Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
43Jesus said to them, “How then does David in the Spirit call Him ‘Lord’? For he says:
44Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
44‘The Lord said to my Lord, “Sit at My right hand until I put Your enemies under Your feet.”’
45Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45So if David calls Him ‘Lord,’ how can He be David’s son?”
46A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
46No one was able to answer a word, and from that day on no one dared to question Him any further.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.