Matouš 20
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.
1Јер је царство небеско као човек домаћин који ујутру рано изиђе да наима посленике у виноград свој.
2Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.
2И погодивши се с посленицима по грош на дан посла их у виноград свој.
3A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.
3И изишавши у трећи сат, виде друге где стоје на тргу беспослени,
4I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.
4и њима рече: Идите и ви у мој виноград, и шта буде право даћу вам.
5A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.
5И они отидоше. И опет изишавши у шести и девети сат, учини тако.
6Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?
6И у једанаести сат изишавши нађе друге где стоје беспослени, и рече им: Што стојите овде сав дан беспослени?
7Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.
7Рекоше му: Нико нас не најми. Рече им: Идите и ви у мој виноград, и шта буде право примићете.
8Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.
8А кад би у вече, рече господар од винограда к приставу свом: Дозови посленике и подај им плату почевши од последњих до првих.
9A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.
9И дошавши који су у једанаести сат најмљени примише по грош.
10Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.
10А кад дођоше први, мишљаху да ће више примити: И примише и они по грош.
11A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:
11И примивши викаху на господара.
12Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.
12Говорећи: Ови последњи један сат радише, и изједначи их с нама који смо се читав дан мучили и горели.
13On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.
13А он одговарајући рече једном од њих: Пријатељу! Ја теби не чиним криво; ниси ли погодио са мном по грош?
14Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.
14Узми своје па иди; а ја хоћу и овом последњем да дам као и теби.
15Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Èili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?
15Или зар ја нисам властан у свом чинити шта хоћу? Зар је око твоје зло што сам ја добар?
16Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
16Тако ће бити последњи први и први последњи; јер је много званих, а мало избраних.
17A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim:
17И пошавши Исус у Јерусалим узе насамо дванаест ученика на путу, и рече им:
18Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt.
18Ево идем у Јерусалим, и Син човечији биће предан главарима свештеничким и књижевницима; и осудиће Га на смрт;
19A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.
19и предаће Га незнабошцима да Му се ругају и да Га бију и разапну; и трећи дан устаће.
20Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho.
20Тада приступи к Њему мати синова Зеведејевих са својим синовима клањајући Му се и молећи Га за нешто.
21Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém.
21А Он јој рече: Шта хоћеш? Рече Му: Заповеди да седу ова моја два сина, један с десне стране Теби, а један с леве стране Теби, у царству Твом.
22Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme.
22А Исус одговарајући рече: Не знате шта тражите; можете ли пити чашу коју ћу ја пити и крстити се крштењем којим се ја крстим? Рекоше Му: Можемо.
23Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.
23И рече им: Чашу дакле моју испићете, и крстићете се крштењем којим се ја крстим; али да седете с десне стране мени и с леве, не могу ја дати, него коме је уготовио Отац мој.
24A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry.
24И кад чуше осталих десет ученика, расрдише се на та два брата.
25Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.
25А Исус дозвавши их рече: Знате да кнезови народни заповедају народу, и поглавари управљају њим.
26Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.
26Али међу вама да не буде тако; него који хоће да буде већи међу вама, да вам служи.
27A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník;
27И који хоће међу вама да буде први, да вам буде слуга.
28Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.
28Као што ни Син човечији није дошао да Му служе, него да служи и да душу своју у откуп да за многе.
29A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.
29И кад је излазио из Јерихона за Њим иђаше народ многи.
30A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
30И гле, два слепца сеђаху крај пута, и чувши да Исус пролази повикаше говорећи: Помилуј нас Господе, сине Давидов!
31Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
31А народ прећаше им да ућуте; а они још већма повикаше говорећи: Помилуј нас Господе, сине Давидов!
32I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil?
32И уставивши се Исус дозва их, и рече: Шта хоћете да вам учиним?
33Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše.
33Рекоше Му: Господе, да се отворе очи наше.
34I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním.
34И смилова се Исус, и дохвати се очију њихових, и одмах прогледаше очи њихове, и отидоше за Њим.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.