Matouš 26
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým:
1И кад сврши Исус речи ове, рече ученицима својим:
2Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.
2Знате да ће до два дана бити пасха, и Сина човечијег предаће да се разапне.
3Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš.
3Тада скупише се главари свештенички и књижевници и старешине народне у двор поглавара свештеничког по имену Кајафе;
4A radili se, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.
4и световаше се како би Исуса из преваре ухватили и убили.
5Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
5И говораху: Али не о празнику, да се не би народ побунио.
6Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,
6А кад Исус беше у Витанији у кући Симона губавог,
7Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.
7приступи к Њему жена са скленицом мира многоценог, и изли на главу Његову кад сеђаше за трпезом.
8A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?
8А кад видеше то ученици Његови, расрдише се говорећи: Зашто се чини таква штета?
9Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.
9Јер се могло ово продати скупо и новци дати сиромасима.
10A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.
10А кад разуме Исус, рече им: Шта сметате жену? Она учини добро дело на мени.
11Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
11Јер сиромахе имате свагда са собом, а мене немате свагда.
12Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila.
12А она изливши миро ово на тело моје за укоп ме приготови.
13Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její.
13Заиста вам кажем: где се год успроповеда ово јеванђеље по свему свету, казаће се и то за спомен њен што учини она.
14Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,
14Тада један од дванаесторице, по имену Јуда Искариотски, отиде ка главарима свештеничким,
15Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných.
15и рече: Шта ћете ми дати да вам га издам? А они му обрекоше тридесет сребрника.
16A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.
16И отада тражаше згоду да Га изда.
17Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?
17А у први дан пресних хлебова приступише ученици к Исусу говорећи: Где ћеш да ти зготовимо пасху да једеш?
18On pak řekl: Jděte tam k jednomu do města, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Èas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.
18А Он рече: Идите у град к томе и томе, и кажите му: Учитељ каже: време је моје близу, у тебе ћу да учиним пасху с ученицима својим.
19I učinili učedlníci tak, jakož jim poručil Ježíš, a připravili beránka.
19И учинише ученици како им заповеди Исус, и уготовише пасху.
20A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.
20А кад би увече, седе за трпезу са дванаесторицом.
21A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
21И кад јеђаху рече им: Заиста вам кажем: један између вас издаће ме.
22I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?
22И забринувши се врло почеше сваки говорити Му: Да нисам ја, Господе?
23On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí.
23А Он одговарајући рече: Који умочи са мном руку у зделу онај ће ме издати.
24Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.
24Син човечији дакле иде као што је писано за Њега; али тешко оном човеку који изда Сина човечијег; боље би му било да се није ни родио онај човек.
25Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl.
25А Јуда, издајник Његов, одговарајући рече: Да нисам ја, рави? Рече му: Ти каза.
26A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
26И кад јеђаху, узе Исус хлеб и благословивши преломи га, и даваше ученицима, и рече: Узмите, једите; ово је тело моје.
27A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni.
27И узе чашу и давши хвалу даде им говорећи: Пијте из ње сви;
28Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.
28јер је ово крв моја новог завета која ће се пролити за многе ради отпуштења греха.
29Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého.
29Кажем вам пак да нећу одсад пити од овог рода виноградског до оног дана кад ћу пити с вама новог у царству Оца свог.
30A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
30И отпојавши хвалу изиђоше на гору маслинску.
31Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.
31Тада рече им Исус: Сви ћете се ви саблазнити о мене ову ноћ; јер у писму стоји: Ударићу пастира и овце од стада разбежаће се.
32Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.
32А по васкрсењу свом ја идем пред вама у Галилеју.
33Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.
33А Петар рече Му: Ако се и сви саблазне о тебе ја се нећу никад саблазнити.
34Dí mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
34Рече му Исус: Заиста ти кажем: ноћас док петао не запева три пута ћеш ме се одрећи.
35Řekl jemu Petr: Bychť pak měl také s tebou umříti, nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.
35Рече Њему Петар: Да бих знао и умрети с Тобом нећу Те се одрећи. Тако и сви ученици рекоше.
36Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.
36Тада дође Исус с њима у село које се зове Гетсиманија, и рече ученицима: Седите ту док ја идем тамо да се помолим Богу.
37A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.
37И узевши Петра и оба сина Зеведејева забрину се и поче тужити.
38Tedy řekl jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou.
38Тада рече им Исус: Жалосна је душа моја до смрти; почекајте овде, и стражите са мном.
39A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš.
39И отишавши мало паде на лице своје молећи се и говорећи: Оче мој! Ако је могуће да ме мимоиђе чаша ова; али опет не како ја хоћу него како Ти.
40I přišel k učedlníkům, a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?
40И дошавши к ученицима нађе их где спавају, и рече Петру: Зар не могосте један час постражити са мном?
41Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
41Стражите и молите се Богу да не паднете у напаст; јер је дух срчан, али је тело слабо.
42Opět po druhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.
42Опет по други пут отиде и помоли се говорећи: Оче мој! Ако ме не може чаша ова мимоићи да је не пијем, нека буде воља Твоја.
43I přišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy.
43И дошавши нађе их опет где спавају; јер им беху очи отежале.
44A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje.
44И оставивши их отиде опет и трећи пут те се помоли говорећи оне исте речи.
45Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
45Тада дође к ученицима својим и рече им: Једнако спавате и почивате; ево се приближи час, и Син човечији предаје се у руке грешника.
46Vstaňtež, pojďme. Aj, přiblížil se ten, jenž mne zrazuje.
46Устаните да идемо; ево се приближи издајник мој.
47A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a starších lidu.
47И док Он још тако говораше, гле, Јуда, један од дванаесторице, дође, и с њим људи многи с ножевима и с кољем од главара свештеничких и старешина народних.
48Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhožťkoli políbím, ten jest; držtež jej.
48А издајник Његов даде им знак говорећи: Кога ја целивам онај је; држите га.
49A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.
49И одмах приступивши к Исусу рече: Здраво, рави! И целива Га.
50I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho.
50А Исус рече му: Пријатељу! Шта ћеш ти овде? Тада приступивши дигоше руке на Исуса и ухватише Га.
51A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho.
51И гле, један од оних што беху са Исусом машивши се руком извади нож свој те удари слугу поглавара свештеничког, и одсече му ухо.
52Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.
52Тада рече му Исус: Врати нож свој на место његово; јер сви који се маше за нож од ножа ће изгинути.
53Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů?
53Или мислиш ти да ја не могу сад умолити Оца свог да ми пошаље више од дванаест легеона анђела?
54Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svědčí, že tak musí býti?
54Али како би се испунило шта стоји у писму да ово треба да буде?
55V tu hodinu řekl Ježíš k zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne.
55У тај час рече Исус људима: Као на хајдука изишли сте с ножевима и с кољем да ме ухватите, а сваки дан сам код вас седео учећи у цркви, и не ухватисте ме.
56Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.
56А ово све би да се збуду писма пророчка. Тада ученици сви оставише Га, и побегоше.
57A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi, kdežto zákoníci a starší byli se sešli.
57И они што ухватише Исуса одведоше Га поглавару свештеничком, Кајафи, где се књижевници и старешине сабраше.
58Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl všeho toho konec.
58А Петар иђаше за Њим издалека до двора поглавара свештеничког и ушавши унутра седе са слугама да види свршетак.
59Přední pak kněží a starší a všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,
59А главари свештенички и старешине и сав сабор тражаху лажна сведочанства на Исуса да би Га убили;
60I nenalezli. A ačkoli mnozí falešní svědkové přistupovali, však nenalézali. Naposledy pak přišli dva falešní svědkové,
60и не нађоше; и премда многи лажни сведоци долазише, не нађоше. Најпосле дођоше два лажна сведока,
61A řekli: Tento jest pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech zase jej ustavěti.
61и рекоше: Он је казао: Ја могу развалити цркву Божју и за три дана начинити је.
62A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobě svědčí?
62И уставши поглавар свештенички рече Му: Зар ништа не одговараш што ови на тебе сведоче?
63Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl k němu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?
63А Исус је ћутао. И поглавар свештенички одговарајући рече Му: Заклињем те живим Богом да нам кажеш јеси ли ти Христос син Божји?
64Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských.
64Рече му Исус: Ти каза. Али ја вам кажем: одселе ћете видети Сина човечијег где седи с десне стране силе и иде на облацима небеским.
65Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.
65Тада поглавар свештенички раздре хаљине своје говорећи: Хули на Бога; шта нам требају више сведоци? Ево сад чусте хулу његову.
66Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.
66Шта мислите? А они одговарајући рекоше: Заслужио је смрт.
67Tedy plili na tvář jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,
67Тада пљунуше Му у лице, и ударише Га по лицу, а једни Му даше и приушке
68Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?
68говорећи: Прореци нам, Христе, ко те удари?
69Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.
69А Петар сеђаше напољу на двору, и приступи к њему једна слушкиња говорећи: и ти си био с Исусом Галилејцем.
70On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.
70А он се одрече пред свима говорећи: Не знам шта говориш.
71A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná děvečka. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.
71А кад изиђе к вратима угледа га друга, и рече онима што беху онде: и овај беше са Исусом Назарећанином.
72A on opět zapřel s přísahou, řka: Neznám toho člověka.
72Он опет одрече се клетвом: Не знам тог човека.
73A po malé chvíli přistoupili blíže, kteříž tu stáli, i řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, neb i řeč tvá známa tebe činí.
73А мало потом приступише они што стајаху и рекоше Петру: Ваистину и ти си од њих; јер те и говор твој издаје.
74Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval.
74Тада се поче клети и преклињати да не зна тог човека. И одмах запева петао.
75I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.
75И опомену се Петар речи Исусове што му је рекао: Док петао не запева три пута ћеш ме се одрећи. И изашавши напоље плака горко.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.