Плач Јеремијин 5
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Опомени се, Господе, шта нас задеси; погледај и види срамоту нашу.
1Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2Наследство наше привали се туђинцима, домови наши иностранцима.
2Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3Постасмо сироте, без оца, матере наше као удовице.
3Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4Своју воду пијемо за новце, своја дрва купујемо.
4Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5На врату нам је јарам, и гоне нас; уморени немамо одмора.
5Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6Пружамо руку к Мисирцима и Асирцима, да се наситимо хлеба.
6Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7Оци наши згрешише, и нема их, а ми носимо безакоња њихова.
7Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8Робови нам господаре, нема никога да избави из руку њихових.
8Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9Са страхом за живот свој од мача у пустињи доносимо себи хлеб.
9S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10Кожа нам поцрне као пећ од љуте глади.
10Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11Срамоте жене на Сиону и девојке по градовима Јудиним.
11Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12Кнезове вешају својим рукама, не поштују лице старачко.
12Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13Младиће узимају под жрвње, и деца падају под дрвима.
13Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14Стараца нема више на вратима, ни младића на певању.
14Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15Неста радости срцу нашем, игра наша претвори се у жалост.
15Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16Паде венац с главе наше; тешко нама, што згрешисмо!
16Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17Стога је срце наше жалосно, стога очи наше потамнеше,
17Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18Са горе Сиона, што опусте, и лисице иду по њој.
18Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19Ти, Господе, остајеш довека, престо Твој од колена до колена.
19Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20Зашто хоћеш да нас заборавиш довека, да нас оставиш задуго?
20Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21Обрати нас, Господе, к себи, и обратићемо се; понови дане наше како беху пре.
21Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22Јер еда ли ћеш нас сасвим одбацити и гневити се на нас веома?
22Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.