Lamentationes 5
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1[Recordare, Domine, quid acciderit nobis; intuere et respice opprobrium nostrum.
1Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2Hæreditas nostra versa est ad alienos, domus nostræ ad extraneos.
2Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3Pupilli facti sumus absque patre, matres nostræ quasi viduæ.
3Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4Aquam nostram pecunia bibimus; ligna nostra pretio comparavimus.
4Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5Cervicibus nostris minabamur, lassis non dabatur requies.
5Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6Ægypto dedimus manum et Assyriis, ut saturaremur pane.
6Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7Patres nostri peccaverunt, et non sunt: et nos iniquitates eorum portavimus.
7Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8Servi dominati sunt nostri: non fuit qui redimeret de manu eorum.
8Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9In animabus nostris afferebamus panem nobis, a facie gladii in deserto.
9S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10Pellis nostra quasi clibanus exusta est, a facie tempestatum famis.
10Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11Mulieres in Sion humiliaverunt, et virgines in civitatibus Juda.
11Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12Principes manu suspensi sunt; facies senum non erubuerunt.
12Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13Adolescentibus impudice abusi sunt, et pueri in ligno corruerunt.
13Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14Senes defecerunt de portis, juvenes de choro psallentium.
14Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15Defecit gaudium cordis nostri; versus est in luctum chorus noster.
15Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16Cecidit corona capitis nostri: væ nobis, quia peccavimus !
16Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17Propterea mœstum factum est cor nostrum; ideo contenebrati sunt oculi nostri,
17Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18propter montem Sion quia disperiit; vulpes ambulaverunt in eo.
18Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19Tu autem, Domine, in æternum permanebis, solium tuum in generationem et generationem.
19Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20Quare in perpetuum oblivisceris nostri, derelinques nos in longitudine dierum?
20Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21Converte nos, Domine, ad te, et convertemur; innova dies nostros, sicut a principio.
21Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22Sed projiciens repulisti nos: iratus es contra nos vehementer.]
22Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.