Klagelieder 5
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Gedenke, HERR, wie es uns geht; schaue und siehe an unsre Schmach!
1Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2Unser Erbe ist den Fremden zuteil geworden und unsre Häuser den Ausländern.
2Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3Wir sind Waisen und haben keinen Vater; unsre Mütter sind Witwen.
3Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4Unser Wasser müssen wir um Geld trinken; unser Holz muß man bezahlt bringen lassen.
4Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5Man treibt uns über Hals; und wenn wir schon müde sind, läßt man uns doch keine Ruhe.
5Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6Wir haben uns müssen Ägypten und Assur ergeben, auf daß wir Brot satt zu essen haben.
6Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7Unsre Väter haben gesündigt und sind nicht mehr vorhanden, und wir müssen ihre Missetaten entgelten.
7Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8Knechte herrschen über uns, und ist niemand, der uns von ihrer Hand errette.
8Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9Wir müssen unser Brot mit Gefahr unsers Lebens holen vor dem Schwert in der Wüste.
9S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10Unsre Haut ist verbrannt wie in einem Ofen vor dem greulichen Hunger.
10Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11Sie haben die Weiber zu Zion geschwächt und die Jungfrauen in den Städten Juda's.
11Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12Die Fürsten sind von ihnen gehenkt, und die Person der Alten hat man nicht geehrt.
12Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13Die Jünglinge haben Mühlsteine müssen tragen und die Knaben über dem Holztragen straucheln.
13Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14Es sitzen die Alten nicht mehr unter dem Tor, und die Jünglinge treiben kein Saitenspiel mehr.
14Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15Unsers Herzens Freude hat ein Ende; unser Reigen ist in Wehklagen verkehrt.
15Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16Die Krone unsers Hauptes ist abgefallen. O weh, daß wir so gesündigt haben!
16Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17Darum ist auch unser Herz betrübt, und unsre Augen sind finster geworden
17Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18um des Berges Zion willen, daß er so wüst liegt, daß die Füchse darüber laufen.
18Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19Aber du, HERR, der du ewiglich bleibst und dein Thron für und für,
19Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20warum willst du unser so gar vergessen und uns lebenslang so gar verlassen?
20Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21Bringe uns, HERR, wieder zu dir, daß wir wieder heimkommen; erneuere unsre Tage wie vor alters!
21Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22Denn du hast uns verworfen und bist allzusehr über uns erzürnt.
22Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.