Psalmorum 90
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Laus cantici David. [Qui habitat in adjutorio Altissimi, in protectione Dei cæli commorabitur.
1Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2Dicet Domino: Susceptor meus es tu, et refugium meum; Deus meus, sperabo in eum.
2Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3Quoniam ipse liberavit me de laqueo venantium, et a verbo aspero.
3Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4Scapulis suis obumbrabit tibi, et sub pennis ejus sperabis.
4Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5Scuto circumdabit te veritas ejus: non timebis a timore nocturno;
5Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6a sagitta volante in die, a negotio perambulante in tenebris, ab incursu, et dæmonio meridiano.
6Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7Cadent a latere tuo mille, et decem millia a dextris tuis; ad te autem non appropinquabit.
7Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8Verumtamen oculis tuis considerabis, et retributionem peccatorum videbis.
8Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9Quoniam tu es, Domine, spes mea; Altissimum posuisti refugium tuum.
9Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10Non accedet ad te malum, et flagellum non appropinquabit tabernaculo tuo.
10Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11Quoniam angelis suis mandavit de te, ut custodiant te in omnibus viis tuis.
11Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12In manibus portabunt te, ne forte offendas ad lapidem pedem tuum.
12Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13Super aspidem et basiliscum ambulabis, et conculcabis leonem et draconem.
13Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14Quoniam in me speravit, liberabo eum; protegam eum, quoniam cognovit nomen meum.
14Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15Clamabit ad me, et ego exaudiam eum; cum ipso sum in tribulatione: eripiam eum, et glorificabo eum.
15Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16Longitudine dierum replebo eum, et ostendam illi salutare meum.]
16Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
no verse 17 in this text
17Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.