Psalmorum 39
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1In finem. Psalmus ipsi David.
1Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.
2[Exspectans exspectavi Dominum, et intendit mihi.
2Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
3Et exaudivit preces meas, et eduxit me de lacu miseriæ et de luto fæcis. Et statuit super petram pedes meos, et direxit gressus meos.
3Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
4Et immisit in os meum canticum novum, carmen Deo nostro. Videbunt multi, et timebunt, et sperabunt in Domino.
4Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
5Beatus vir cujus est nomen Domini spes ejus, et non respexit in vanitates et insanias falsas.
5Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
6Multa fecisti tu, Domine Deus meus, mirabilia tua; et cogitationibus tuis non est qui similis sit tibi. Annuntiavi et locutus sum: multiplicati sunt super numerum.
6Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.
7Sacrificium et oblationem noluisti; aures autem perfecisti mihi. Holocaustum et pro peccato non postulasti;
7Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
8tunc dixi: Ecce venio. In capite libri scriptum est de me,
8Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
9ut facerem voluntatem tuam. Deus meus, volui, et legem tuam in medio cordis mei.
9A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
10Annuntiavi justitiam tuam in ecclesia magna; ecce labia mea non prohibebo: Domine, tu scisti.
10Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
11Justitiam tuam non abscondi in corde meo; veritatem tuam et salutare tuum dixi; non abscondi misericordiam tuam et veritatem tuam a concilio multo.
11Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
12Tu autem, Domine, ne longe facias miserationes tuas a me; misericordia tua et veritas tua semper susceperunt me.
12Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.
13Quoniam circumdederunt me mala quorum non est numerus; comprehenderunt me iniquitates meæ, et non potui ut viderem. Multiplicatæ sunt super capillos capitis mei, et cor meum dereliquit me.
13Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
14Complaceat tibi, Domine, ut eruas me; Domine, ad adjuvandum me respice.
14Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.
15Confundantur et revereantur simul, qui quærunt animam meam ut auferant eam; convertantur retrorsum et revereantur, qui volunt mihi mala.
no verse 15 in this text
16Ferant confestim confusionem suam, qui dicunt mihi: Euge, euge !
no verse 16 in this text
17Exsultent et lætentur super te omnes quærentes te; et dicant semper: Magnificetur Dominus, qui diligunt salutare tuum.
no verse 17 in this text
18Ego autem mendicus sum et pauper; Dominus sollicitus est mei. Adjutor meus et protector meus tu es; Deus meus, ne tardaveris.]
no verse 18 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.