Salmos 39
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Eu disse: “Vigiarei os meus caminhos, para não pecar com a minha língua. Guardarei a minha boca com um freio enquanto o ímpio estiver diante de mim.”
1Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.
2Fiquei mudo, em silêncio. Calei-me até mesmo sobre o que é bom. Mas a minha dor se agravou.
2Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
3Meu coração ardia dentro de mim. Enquanto eu meditava, o fogo se acendeu. Então falei com a minha língua:
3Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
4“SENHOR, mostra-me o meu fim, e qual é a medida dos meus dias. Faze-me saber quão frágil eu sou.
4Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
5Eis que fizeste os meus dias da largura de palmos. O tempo da minha vida é como nada diante de ti. Certamente todo homem não passa de um sopro.” Selá.
5Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
6“Certamente todo homem anda como uma sombra. Certamente em vão eles se agitam. Ele amontoa riquezas, e não sabe quem as recolherá.
6Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.
7Agora, Senhor, o que eu espero? A minha esperança está em ti.
7Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
8Livra-me de todas as minhas transgressões. Não me faças o alvo da zombaria dos tolos.
8Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
9Fiquei mudo. Não abri a minha boca, porque tu o fizeste.
9A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
10Remove de mim o teu flagelo. Estou consumido pelo golpe da tua mão.
10Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
11Quando repreendes e corriges o homem por causa da iniquidade, tu consomes a sua riqueza como a traça. Certamente todo homem não passa de um sopro.” Selá.
11Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
12“Ouve a minha oração, SENHOR, e dá ouvidos ao meu clamor. Não fiques em silêncio diante das minhas lágrimas. Pois sou um estrangeiro contigo, um peregrino, como todos os meus antepassados foram.
12Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.
13Oh, poupa-me, para que eu recupere as forças, antes que eu me vá e não exista mais.”
13Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
no verse 14 in this text
14Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.