Марко 4
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1И опет поче учити код мора, и скупише се око Њега људи многи тако да мора ући у лађу, и седети на мору; а народ сав беше на земљи крај мора.
1A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.
2И учаше их у причама много, и говораше им у науци својој:
2I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
3Слушајте: ево изиђе сејач да сеје.
3Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
4И кад сејаше, догоди се да једно паде украј пута, и дођоше птице и позобаше га.
4I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.
5А друго паде на каменито место где не беше много земље; и одмах изниче; јер не беше у дубину земље:
5A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.
6А кад обасја сунце, увену, и будући да немаше корена, усахну.
6A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.
7И друго паде у трње; и нарасте трње и удави га, и не донесе род.
7A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
8И друго паде на земљу добру; и даваше род који је напредовао и растао и доносио по тридесет и по шездесет и по сто.
8Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
9И рече: Ко има уши да чује нека чује.
9I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
10А кад оста сам, запиташе Га који беху с Њим и са дванаесторицом за ову причу.
10A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
11И рече им: Вама је дано да знате тајне царства Божјег, а онима напољу све у причама бива;
11I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,
12да очима гледају и да не виде, и ушима слушају и да не разумеју; да се како не обрате и да им се не опросте греси.
12Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
13И рече им: Зар не разумете ову причу? А како ћете све приче разумети?
13I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?
14Сејач реч сеје.
14Rozsevač, ten slovo rozsívá.
15А оно су крај пута, где се сеје реч и кад је чују одмах дође сотона и отме реч посејану у срцима њиховим.
15Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
16Тако су и оно што се сеје на каменитим местима, који кад чују реч одмах је приме с радошћу;
16A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
17али немају корена у себи, него су непостојани, па кад буде до невоље или их потерају речи ради, одмах се саблазне.
17Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.
18А оно су што се у трњу сеје који слушају реч,
18A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,
19али бриге овог света и превара богатства и остале сласти уђу и загуше реч, и без рода остане.
19Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.
20А оно су што се на доброј земљи сеје који слушају реч и примају, и доносе род по тридесет и по шездесет и по сто.
20Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
21И говораше им: Еда ли се свећа ужиже да се метне под суд или под одар? А не да се на свећњак метне?
21Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
22Јер нема ништа тајно што неће бити јавно; нити има шта сакривено што неће изаћи на видело.
22Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.
23Ако има ко уши да чује нека чује.
23Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
24И говораше им: Памтите шта чујете: каквом мером мерите онаквом ће вам се мерити и дометнуће се вама који слушате.
24I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
25Јер ко има, даће му се; а који нема, узеће му се и оно што има.
25Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
26И говораше им: Тако је царство Божје као човек кад баци семе у земљу;
26I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.
27и спава и устаје ноћу и дању; и семе ниче и расте, да не зна он.
27A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
28Јер земља сама од себе најпре донесе траву, потом клас, па онда испуни пшеницу у класу.
28Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
29А кад сазре род, одмах пошаље срп; јер наста жетва.
29A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.
30И говораше: Какво ћемо казати да је царство Божје? Или у каквој ћемо га причи исказати?
30I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?
31Оно је као зрно горушичино које кад се посеје у земљу мање је од свих семена на земљи;
31Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
32а кад се посеје, узрасте и буде веће од свег поврћа, и пусти гране велике да могу у његовом хладу птице небеске живети.
32Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
33И таквим многим причама казиваше им реч, колико могаху слушати.
33A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
34А без прича не говораше им ни речи. А ученицима посебно казиваше све.
34A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.
35И рече им онај дан увече: Хајдемо на оне стране.
35I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.
36И отпустивши народ узеше Га како беше у лађи; а и друге лађе беху с Њим.
36A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
37И постаде велика олуја; и валови тако заливаху у лађу да се већ напуни.
37Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.
38А Он на крми спаваше на узглављу; и пробудише Га, и рекоше Му: Учитељу! Зар Ти не мариш што гинемо?
38A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?
39И уставши запрети ветру, и рече мору: Ћути, престани. И утоли ветар, и постаде тишина велика.
39I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
40И рече им: Зашто сте тако страшљиви? Како немате вере.
40I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?
41И уплашише се врло, и говораху један другом: Ко је Овај, дакле, да Га и ветар и море слушају?
41I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.