Марко 8
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1У то време, кад беше врло много народа и не имаху шта јести, дозва Исус ученике своје и рече им:
1V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:
2Жао ми је народа, јер већ три дана стоје код мене и немају ништа јести.
2Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.
3И ако их отпустим гладне кућама њиховим, ослабиће на путу; јер су многи од њих дошли издалека.
3A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.
4И одговорише Му ученици Његови: Откуда ћемо узети хлеба овде у пустињи да их нахранимо?
4Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?
5И запита их: Колико имате хлебова? А они казаше: Седам.
5I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.
6И заповеди народу да поседају по земљи; и узевши оних седам хлебова и хвалу давши, преломи, и даде ученицима својим да раздаду; и раздадоше народу.
6I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.
7И имаху мало рибица; и њих благословивши рече да и њих раздаду.
7A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.
8И једоше, и наситише се, и накупише комада што претече седам котарица.
8I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.
9А оних што су јели беше око четири хиљаде. И отпусти их.
9Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.
10И одмах уђе у лађу с ученицима својим, и дође у околине далманутске.
10Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.
11И изађоше фарисеји, и почеше се препирати с Њим, и кушајући Га искаху од Њега знак с неба.
11I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.
12И уздахнувши духом својим рече: Зашто род овај знак тражи? Заиста вам кажем: неће се дати роду овоме знак.
12A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.
13И оставивши их уђе опет у лађу, и оде на оне стране.
13A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.
14И заборавише ученици Његови узети хлеба, и немаху са собом у лађи до један хлеб.
14I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.
15И заповедаше им говорећи: Гледајте, чувајте се квасца фарисејског и квасца Иродовог.
15Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.
16И мишљаху, један другом говорећи: То је што хлеба немамо.
16I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.
17И разумевши Исус рече им: Шта мислите што хлеба немате? Зар још не осећате, нити разумете? Зар је још окамењено срце ваше?
17A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?
18Очи имате и не видите? Уши имате и не чујете? И не памтите ли
18Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,
19кад ја пет хлебова преломих на пет хиљада, колико котарица пуних комада накуписте? Рекоше Му: Дванаест.
19Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.
20А кад седам на четири хиљаде, колико пуних котарица накуписте комада? А они рекоше: Седам.
20A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.
21И рече им: Како не разумете?
21I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?
22И дође у Витсаиду; и доведоше к Њему слепога, и мољаху Га да га се дотакне.
22I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.
23И узевши за руку слепога изведе га напоље из села, и пљунувши му у очи метну руке на њ, и запита га види ли шта.
23I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.
24И погледавши рече: Видим људе где иду као дрва.
24A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.
25И потом опет метну му руке на очи, и рече му да прогледа: и исцели се, и виде све лепо.
25Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.
26И посла га кући његовој говорећи: Не улази у село, нити казуј коме у селу.
26I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.
27И изађе Исус и ученици Његови у села Ћесарије Филипове; и путем питаше ученике своје говорећи им: Ко говоре људи да сам ја?
27Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?
28А они одговорише: Јован крститељ; други: Илија; а други: Који од пророка.
28Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.
29А Он им рече: А ви шта мислите ко сам ја? А Петар одговарајући рече Му: Ти си Христос.
29Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.
30И запрети им да никоме не казују за Њега.
30I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili.
31И поче их учити да Сину човечјем ваља много пострадати, и да ће Га окривити старешине и главари свештенички и књижевници, и да ће Га убити, и трећи дан да ће устати.
31I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.
32И говораше о том не устручавајући се. И Петар узе Га и поче Га одвраћати.
32Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.
33А Он обрнувши се и погледавши на ученике своје запрети Петру говорећи: Иди од мене сотоно; јер ти не мислиш шта је Божје него шта је људско.
33Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.
34И дозвавши народ с ученицима својим рече им: Ко хоће за мном да иде нека се одрекне себе и узме крст свој, и за мном иде.
34A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.
35Јер ко хоће душу своју да сачува, изгубиће је; а ко изгуби душу своју мене ради и јеванђеља онај ће је сачувати.
35Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.
36Јер каква је корист човеку ако задобије сав свет, а души својој науди?
36Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?
37Или какав ће откуп дати човек за душу своју?
37Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?
38Јер ко се постиди мене и мојих речи у роду овом прељуботворном и грешном, и Син ће се човечји постидети њега кад дође у слави Оца свог с анђелима светима.
38Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.