Марко 6
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1И изађе оданде, и дође на своју постојбину; и за Њим идоше ученици Његови.
1I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.
2И кад дође субота, поче учити у зборници. И многи који слушаху, дивљаху се говорећи: Откуд овоме то? И каква му је премудрост дана? И чудеса таква рукама његовим чине се?
2A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?
3Није ли ово дрводеља, син Маријин, а брат Јаковљев и Јосијин и Јудин и Симонов? И нису ли сестре његове овде међу нама? И саблажњаваху се о Њега.
3Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm.
4А Исус рече им: Нигде није пророк без части до на постојбини својој и у роду и у дому свом.
4I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém.
5И не могаше онде ни једно чудо да учини, осим што мало болесника исцели метнувши на њих руке.
5I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.
6И чудио се неверству њиховом. И иђаше по околним селима и учаше.
6I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.
7И дозва дванаесторицу, и поче их слати два и два, и даваше им власт над духовима нечистим.
7A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.
8И заповеди им да ништа не узимају на пут осим једног штапа: ни торбе ни хлеба ни новаца у појасу;
8A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz,
9него обувени у опанке, и не облачећи две хаљине.
9Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.
10И рече им: Где уђете у дом онде останите док не изађете оданде.
10A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.
11И ако вас ко не прими и не послуша вас, излазећи оданде отресите прах с ногу својих за сведочанство њима. Заиста вам кажем: лакше ће бити Содому и Гомору у дан страшног суда него граду оном.
11A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu.
12И отишавши проповедаху да се треба кајати;
12Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili.
13и ђаволе многе изгоњаху; и мазаху уљем многе болеснике; и исцељиваху.
13A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.
14И зачу цар Ирод за Исуса (јер Његово име беше се разгласило), и рече: Јован крститељ из мртвих уста, зато чини чудеса.
14A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho.
15Други говораху: То је Илија. А други говораху: То је пророк или као који од пророка.
15Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků.
16А кад чу Ирод, рече: То је Јован кога сам ја посекао, он уста из мртвих.
16To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal.
17Јер овај Ирод посла те ухватише Јована, и свезавши баци га у тамницу Иродијаде ради, жене Филипа брата свог, јер се ожени њом.
17Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
18Јер Јован говораше Ироду: Не можеш ти имати жене брата свог.
18Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.
19А Иродијада расрди се на њега, и хтеде да га убије, али не могаше.
19Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
20Јер се Ирод бојаше Јована знајући га да је човек праведан и свет, и чуваше га; и много којешта чињаше како му он рече, и радо га слушаше.
20Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
21И догоди се дан згодан, кад Ирод на дан свог рођења даваше вечеру кнезовима својим и војводама и старешинама галилејским.
21A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
22И ушавши кћи Иродијадина и игравши и угодивши Ироду и гостима његовим рече цар девојци: Ишти у мене шта год хоћеш, и даћу ти.
22A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
23И закле јој се: Шта год заиштеш у мене даћу ти, да би било и до пола царства мог.
23I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.
24А она изашавши рече матери својој: Шта ћу искати? А она рече: Главу Јована крститеља.
24Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
25И одмах ушавши брзо к цару заиска говорећи: Хоћу да ми даш, сад на кругу, главу Јована крститеља.
25A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.
26И забрину се цар, али клетве ради и гостију својих не хте јој одрећи.
26Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.
27И одмах посла цар џелата, и заповеди да донесе главу његову.
27I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu.
28А он отишавши посече га у тамници, и донесе главу његову на кругу, и даде девојци, а девојка даде је матери својој.
28A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své.
29И чувши ученици његови дођоше и узеше тело његово, и метнуше га у гроб.
29To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.
30И скупише се апостоли к Исусу, и јавише Му све и шта учинише и шта људе научише.
30Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.
31И рече им: Дођите ви сами насамо, и почините мало. Јер их беше много који долазе и одлазе, и не имаху кад ни јести.
31I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.
32И одоше на лађи у пусто место сами.
32I plavili se až na pusté místo soukromí.
33И видеше их људи кад иђаху, и познаше их многи, и пешице из свих градова стецаху се онамо, и престигоше их, и скупише се око Њега.
33A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.
34И изашавши Исус виде народ многи, и сажали Му се, јер беху као овце без пастира; и поче их учити много.
34Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.
35И кад би већ пред ноћ, приступише к Њему ученици Његови говорећи: Пусто је место, а већ је касно;
35A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,
36отпусти их нека иду у околна села и паланке да купе себи хлеба; јер немају шта јести.
36Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.
37А Он одговарајући рече им: Дајте им ви нека једу. А они рекоше: Једино да идемо да купимо за двеста гроша хлеба, па да им дамо да једу?
37On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?
38А Он им рече: Колико хлебова имате? Идите и видите. И видевши рекоше: Пет хлебова и две рибе.
38I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.
39И заповеди им да их посаде све на гомиле по зеленој трави.
39I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.
40И посадише се на гомиле по сто и по педесет.
40I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.
41И узевши оних пет хлебова и две рибе погледа на небо, и благослови, па преломи хлебове, и даде ученицима својим да метну испред њих; и оне две рибе раздели свима.
41A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.
42И једоше сви, и наситише се.
42I jedli všickni, a nasyceni jsou.
43И накупише комада дванаест котарица пуних и од риба.
43Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.
44А беше оних што су јели хлебове око пет хиљада људи.
44A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.
45И одмах натера ученике своје да уђу у лађу и да иду напред на оне стране у Витсаиду док Он отпусти народ.
45A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.
46И отпустивши их оде на гору да се помоли Богу.
46A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.
47И увече беше лађа насред мора, а Он сам на земљи.
47A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.
48И виде их где се муче веслајући: јер им беше противан ветар. И око четврте страже ноћне дође к њима идући по мору; и хтеде да их мимоиђе.
48A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.
49А они видевши Га где иде по мору мишљаху да је утвара, и повикаше;
49Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.
50јер Га сви видеше и поплашише се. И одмах проговори с њима, и рече им: Не бојте се, ја сам, не плашите се.
50(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
51И уђе к њима у лађу, и утоли ветар; и врло се уплашише, и дивљаху се.
51I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.
52Јер их не научише хлебови; јер се беше срце њихово окаменило.
52Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.
53И прешавши дођоше у земљу генисаретску; и стадоше у крај.
53A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.
54И кад изађоше из лађе, одмах Га познаше људи.
54A když vyšli z lodí, hned jej poznali.
55И оптрчавши сав онај крај, почеше на одрима доносити болеснике где су чули да је Он.
55A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.
56И куд год иђаше у села или у градове или у паланке, на раскршћима метаху болеснике и мољаху Га да се барем скута од хаљине Његове дотакну: и оздрављаху сви који Га се дотицаху.
56A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.