Markuj 6
Kadede Kap (Pohnpeian New Testament and Psalms)
Kralice Bible (1613)
1A AP kotila jan waja o, ap koti don ni udan japwe, o japwilim a tounpadak kan idauenla i.
1I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.
2Lao lel ran en japat a kotin tapiada kawewe nan jinakoke; me toto, me ron puriamui kila, inda: la me lap en ale mepukat? O lolekon da eu, me mi re a, me a kak wiaki manaman pukat?
2A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?
3Kaidin i kaponta o, nain Maria, o ri en lakopuj, o lojej, o ludaj, o Jimon? A kaidin ri a li akan kin mi re atail? Re ap makar kida i.
3Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm.
4Iejuj ap kotin majani on irail: Jota waja, me jaukop jota wau ia; nan jap we ta o ren jau i ko o toun im a.
4I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém.
5A ap jota kak wia manaman eu waja o, me jomau kai ta, me a kotin pwil po ar lim a ko o kakelail ir ada.
5I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.
6I ari pone kida ar jopojon, ap kotin paan jili kanim akan, kaukawewe.
6I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.
7A ap kotin molipe don re a ekriamen oko, o kotin kadar ir pajan riamen me eu o kotiki on irail manaman, en poedi nen jaut akan.
7A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.
8Ap majani on irail, re depa wa meakot ni ar koko jili, jokon eta pot; iermen ed, de prot, pil jota moni nan ed.
8A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz,
9A re ko on eta nan jut, o der mi nan jakit riau.
9Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.
10A ap kotin majani on irail: Waja kij, me komail pedelon oner ni im eu, komail mimieta, komail lao kowei jan waja o.
10A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.
11A waja eu, me kan kajamo o ron komail, komail jipede jan pwel ni na omail, ni omail ko jan, pwen kadede on irail.
11A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu.
12Irail ap kola o padapadaki me ren kalula.
12Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili.
13Re pil kauje jan tewil toto o keie me jomau toto, kakela ir ada.
13A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.
14Erodej nanmarki maniada pwe mar a indandjili, a ap majani: lei Ioanej jaunpaptaij o, me mauredar jan ren me melar akan; iei i me a wia manaman pukat.
14A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho.
15Akai inda, me i Eliaj; a akai, me i jaukop amen de amen me due jaukop akan.
15Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků.
16Ni en Erodej maniada, a ap majani: Ioanej, me i lepuke jan mon a; ari, a mauredar.
16To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal.
17Pwe pein Erodej me poron won, jaikidi Ioanej, o jaliedi on nan imaten pweki Erodiaj, en ri a ol Pilip a paud, pwe a id paude kida i.
17Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
18Pwe Ioanej me kapun on Erodej: Me jota pun omui atia jan en ri omui ol a paud!
18Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.
19lei, me Erodiaj kailon kila i, ap men kamela i; ari, a jota kak.
19Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
20Pwe Erodej laan Ioanej, pwe a aja, me i ol pun o jaraui amen, i ari tataakata i, ap peiki on o mamani pereneki.
20Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
21Ari ran mau eu, ran en Erodej a ipwidi, a ap kotin kamadipa a jaupedi ko, o a jaumaj oko, o na me lapalap en wein Kalilaa kan.
21A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
22Ari, nain Erodiaj jeripein ap kodo kakalek, kamakamait Erodej o me momod re a ko ni tepel. Nanmarki ap majani on jeripein o: Poeki re i meakot, me koe mauki; i pan ki on uk.
22A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
23I ari kotin kaula: Meakot koe poeki re i, i pan ki on uk, lao lel apali en ai wei.
23I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.
24A ap pedoi wei indan in a: Da me i pan poeki? I ari inda: Mona en Ioanej jaunpaptaij o.
24Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
25I ari puredo, madan don ren nanmarki o, poeki, inda: I men, komui en madan kotikido mona en Ioanej jaunpaptaij nan eu dal en!
25A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.
26Nanmarki ap topwaila kaualap, a pweki a kotin kaula o pweki ir, me ian i ni tepel ko a jota men kapapalawei.
26Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.
27Nanmarki o ap madan poronela jaunpei amen, majani, mona en wijikedo.
27I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu.
28A ap kola, lepuke jan mona nan imaten, ap wa kodo mona o nan dal ap kion jeripein o ap kion in a.
28A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své.
29A tounpadak kan lao ronadar, re ap kodo ale kalep a, nekidala nan joujou o.
29To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.
30Wanporon oko kapokon irai pena ren Iejuj, potoan on i meakaroj, me re wia o me re kawewedar.
30Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.
31A ap kotin majani on irail: komail kelepe don jap tan; komol maj. Pwe me toto purepure ir; irail ari jota pijokki on mana.
31I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.
32Re ap takeda jop kelep kolan jap tan.
32I plavili se až na pusté místo soukromí.
33A mo toto kilan ar majalwei; me toto aja irail. Ir ari japal jan kanim karoj audi mo a ap pokonn pena re a.
33A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.
34A Iejuj lao keredi jan nan jop o, ap majani aramaj toto, ap kupura ir ala; pwe likamata irai jip, me jota jile parail. A ap kotin tapiada kawewe on irail me toto.
34Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.
35Wiija lao jautik penaer, japwilim a tounpadak kan ap poto don a, potoan on: Jap tan eu met, ap waja jautiker;
35A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,
36Re kotin kadar ir pajan; pwe re en paanewei jap koren kan o kijin kanim akan o pein netiada kan ar prot, pwe jota man ar tunole meakot.
36Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.
37A ap kotin japen majani on irail: Komail katunole ir! Re ap potoan on i: Je en kola en netiada prot me denar riepuki, ap ki on irail ren tunole?
37On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?
38A ap kotin majani on irail: lopon en prot depa mi re omail? Kowei kalelapok! Re lao kalelepok, rap patoan: Me limau o mam riamen.
38I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.
39A majani on irail, re en wia pwini ir pajan, kamodan ir di on nan ra.
39I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.
40Re ap mondi ni pwin akai; wad epuki o limek ni pwin ko.
40I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.
41A ap kotikidar lopon en prot limau o mam riamen majandan nanlan laolaoki pwilitiki pajan o ari, kotiki on japwilim a tounpadak kan, pwe re en nek on irail. O mam riamen oko pil nene on irail karoj.
41A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.
42Irail karoj ari manaer o medier.
42I jedli všickni, a nasyceni jsou.
43Rap deuk pena kopou ei jokriau maremor en kamadip o luan mam oko.
43Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.
44Irail me tunoler prot oko me ol limekid.
44A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.
45I ari kotin madan pain japwilim a tounpadak kan, irail en ko on nin jop o, tion won Petjaida palio, pwe a pan kotin kadar pajan pokon o
45A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.
46A lao kotin kadar ir pajan, ap kotidalan nan nana eu, pwen laolao.
46A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.
47A lao jautik penaer, jop o mi nan ailep en jed. A a kotin kalakalapuk nan jap.
47A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.
48l ari majani arail wiawia roro, pwe me an maton irail. A nin joran a koti don irail, weid pon jed, a pan dauli ir wei.
48A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.
49Ari, ni arail kilan a kotin weweid pon jed, re kiki on, me ani amen. Re ap weriwer.
49Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.
50Pwe irail karoj kilan i, ap majapwekada i ari madan majani on irail, majani: Komail perenda! Nai met! Der majak!
50(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
51I ari keredan pon jop o ap moledi. Re ap puriamui kila kaualap o ponepone kida.
51I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.
52Pwe re jota lamelame prot oko; pwe monion arail kakaluakalar.
52Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.
53Irail lao kotido, re ap inen don wein Kenejaret, ap kai on liman jap o.
53A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.
54Irail lao keredi jan nan jop o, re ap madan ajada i.
54A když vyšli z lodí, hned jej poznali.
55Re ap tan pajan waja karoj tapiada wa don i me jomau pon ro ’rail waja re ron, me a kot ia.
55A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.
56O waja, me a kot ia, kijin kanim laud akan de jap, re kin pwilikidi nani al akan me jomau kan, ap poekipoeki, pwe re en jair kailan japwilim a likau ta. Ari, me doke ko karoj ap kelailada.
56A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.