Markuj 7
Kadede Kap (Pohnpeian New Testament and Psalms)
Kralice Bible (1613)
1PARIJAR akan o jaunkawewe kai ap pokon don re a, me kodo jan Ierujalem.
1I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
2Ni ar kilan japwilim a tounpadak kai kan proteki pa jamin, jo omiom,
2A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.
3Pwe Parijar o Juj akan jota kin mana, ma re jo omiom maj; pwe re wiawia padok en men kaua ko.
3Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
4O ni ar kin puredo jan wajan net, re jota kin mana, ma re jo omiom maj o tiak to to, me re aledi, re kin wiawia: Widen dal tikitik, dal laud, dal praj, o men momod.
4A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
5Parijar o jaunkawewe ko ap kalelapok re a: Da me japwilim omui tounpadak kan jota wiaki padok en men kaua kan? A re manata prot jo omiom?
5Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
6A kotin japen majani on irail: Melel eta en Iejaiaj a kopadar, me komail malaun akan, iduen a intinidi: Aramaj pukat kin kaka kin ia au arail a monion arail me doo jan ia.
6On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
7Ari, me mal ar kaudok ia, pwe kujoned en aramaj eta, me re kin kaukawewe.
7Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.
8Pwe komail kin kajela kujoned en Kot, ap id wiawia padok en aramaj; iet widen dal laud o tikitik ape; o pil akai, me komail kin wiawia.
8Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.
9A ap kotin majani on ir, melel me komail kajela kujoned en Kot, pwe komail en apwaliela pein omail padok.
9I pravil jim: Èistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
10Pwe Mojej majani: Kakaki jam om o in om; o meamen me lalaue jam a de in a en kamela!
10Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.
11A komail kin inda, ma aramaj amen indai on jam de in a: Korpan (iet we we: Mairon eu), me koe men aneki jan ia, komail inda, me jota dip a.
11Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,
12Komail ari jola mueid on i, en wiai on jam a de in a meakot.
12A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,
13Ap kawe kila maj an en Kot omail padok, me komail pein wiada. O pil me toto me duo met, me komail kin wiawia.
13Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
14Ni a kotin molipe pena pokon o re a, a kotin majani on irail: Komail karoj ron ia o weweki!
14I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
15Jota meakot men likin aramaj, me pan ko on lole, kajaminela i. A meakan, me koda jan lole, iei eta, me kin kajaminela aramaj.
15Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.
16Meamen me jalon a mia men ron, i en ron!
16Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17Ni a kotilon on nan im eu jan ren aramaj oko, japwilim a tounpadak kan ap kalelapok re a duen karajeraj o.
17A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
18A ap kotin majani on irail: Da, komail me pil jo lolekon? Komail jota dedeki, me meakot men likin aramaj kin ko on lole, jota kak kajaminela?
18I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?
19Pwe a jota ko on nan monion; pwe nan kaped eta, ap pidok wei jan, koko jan meakaroj?
19Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
20A ap kotin majani: Meakan me koda jan lol en aramaj, iei me kin kajaminela aramaj.
20Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.
21Pwe jan lol en aramaj, jan nan monion, lamelam jued kin tapida jan ia: Kamal, nenek, kamela aramaj.
21Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
22Pirap, norok, jarjued, widin, poojued, lalaue, lemai, joukoti.
22Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
23Mejued pukat karoj tapida jan lole, ap kajaminela aramaj.
23Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.
24I ari kotila jan waja o, kotilan wein Tiruj o Jidon, a lao kotilon on nan im eu, ap jota men, aramaj en aja i. Ari, a jota kak rirala.
24A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.
25Pwe li amen, me na jeripein nen jaut ti poa, madan ronada i, ap kodo dairukedi on ni uluwllu a.
25Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
26Li en Krik amen, kijan jap en Jiro-Penijia, potoan on, poekipoeki re a, en kauja jan na jerepein tewil o.
26(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
27lejuj ap kotin majani on i: Jeri ko pan med maj. Pwe a jota mau, ale en jeri ar tuno prot, ap kajedi on ren kiti.
27Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
28A ap japen potoan on i: Melel Main! Ari, kiti kin tunole maremor en jeri ar tunol prot pan tepel.
28A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
29A ap kotin majani on i: Pweki en lokaia en, kowei! TewiI o ko janer ren noum jerepein o!
29I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
30Ari, a kolan im a, a ap diarada, me tewil o ko janer, o na jerpein wonon nan deu a.
30I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
31A lao pil kotin purela jan wein Tiruj o Jidon ap koti don ni le en Kalilaa, weidedo nan wein Dekapolij.
31Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
32Re ap wa don i jalonepon amen, me loton; irail ari poeki re a, en kotin pwil poa lim a.
32I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
33I ari kotin ukala jan i ni pokon o, ap kilon on jondin lim a nan jalon a o likidi jair lo a.
33A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
34A ap majandan nanlan, aj mamarada, majani on i: Epata! (iet wewe: Wajok pajan).
34A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.
35Jalon a ap madan wajok pajan o al en lo a lapwada. A ap lokaia mau.
35A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
36I ari kalik irail edi re depa indai on meamen. A kainapwi irail; ari, re ap kalaudela ar kaloki jili.
36I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.
37Re puriamui kila kaualap, inda: Me mau, me a wia dar kan! Pwe a kakaronada me jalonepon, ap kalokaiada, me loton.
37A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.