Марко 7
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1И скупише се око Њега фарисеји и неки од књижевника који беху дошли из Јерусалима.
1I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
2И видевши неке од ученика Његових да нечистим, то јест, неумивеним рукама једу хлеб, укорише их.
2A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.
3Јер фарисеји и сви Јевреји, не једу док не умију руке до лаката, држећи се оног што им је остало од старих;
3Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
4и кад дођу с пазара, не једу док се не умију; и још много има што су примили те држе: перу чаше и жбанове и котлове и клупе.
4A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
5А потом питаху Га фарисеји и књижевници: Зашто ученици твоји не живе као што нам је остало од старих, него једу хлеб неумивеним рукама?
5Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
6А Он одговарајући рече им: Добро је пророковао Исаија за вас лицемере, као што је писано: Ови људи уснама ме поштују, а срце њихово далеко стоји од мене.
6On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
7Но залуду ме поштују учећи наукама, заповестима људским.
7Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.
8Јер остависте заповести Божје, а држите обичаје људске, прање жбанова и чаша; и друга многа таква чините.
8Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.
9И рече им: Добро укидате заповест Божју да свој обичај сачувате.
9I pravil jim: Èistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
10Јер Мојсије рече: Поштуј оца свог и матер своју; и: Који опсује оца или матер смрћу да умре.
10Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.
11А ви кажете: Ако каже човек оцу или матери: Корван, то јесте: прилог је чим бих ти ја могао помоћи.
11Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,
12И тако не дате му ништа учинити, оцу свом или матери својој,
12A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,
13укидајући реч Божју својим обичајем који сте поставили; и овако много којешта чините.
13Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
14И дозвавши сав народ рече им: Послушајте мене сви, и разумите.
14I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
15Ништа нема што би човека могло опоганити да уђе споља у њега, него што излази из њега оно је што погани човека.
15Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.
16Ако ко има уши да чује нека чује.
16Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17И кад дође од народа у кућу питаху Га ученици Његови за причу.
17A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
18И рече им: Зар сте и ви тако неразумни? Не разумете ли да шта год у човека споља улази не може га опоганити?
18I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?
19Јер му не улази у срце него у трбух; и излази напоље чистећи сва јела.
19Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
20Још рече: Шта излази из човека оно погани човека;
20Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.
21јер изнутра, из срца људског, излазе мисли зле, прељубе, курварства, убиства,
21Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
22крађе, лакомства, пакости, злоће, лукавство, срамоте, зло око, хуљење на Бога, понос, безумље.
22Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
23Сва ова зла изнутра излазе, и погане човека.
23Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.
24И уставши оданде оде у крајеве тирске и сидонске, и ушавши у кућу хтеде да нико не чује за Њ; и не може се сакрити.
24A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.
25Јер чувши за Њ жена што у њеној кћери беше дух нечисти, дође и паде к ногама Његовим.
25Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
26А жена та беше Гркиња родом Сирофиничанка, и мољаше Га да истера ђавола из кћери њене.
26(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
27А Исус рече јој: Стани да се најпре деца нахране; јер није право узети хлеб од деце и бацити псима.
27Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
28А она одговарајући рече Му: Да, Господе; али и пси под трпезом једу од мрва детињих.
28A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
29И рече јој: За ту реч иди; изађе ђаво из кћери твоје.
29I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
30И дошавши кући нађе да је ђаво изашао, и кћи лежаше на одру.
30I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
31И опет изађе Исус из крајева тирских и сидонских и дође на море галилејско у крајеве десетоградске.
31Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
32И доведоше к Њему глувог и мутавог, и мољаху Га да метне на њ руку.
32I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
33И узевши га из народа насамо метну прсте своје у уши његове, и пљунувши дохвати се језика његовог;
33A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
34и погледавши на небо уздахну, и рече му: Ефата, то јесте: Отвори се.
34A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.
35И одмах му се отворише уши, и разреши се свеза језика његовог и говораше лепо.
35A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
36И запрети им да никоме не казују; али што им више Он забрањиваше они још више разглашаваху.
36I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.
37И врло се дивљаху говорећи: Све добро чини; и глуве чини да чују и неме да говоре.
37A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.