Марко 5
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1И дођоше преко мора у околину гадаринску.
1Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
2И кад изиђе из лађе, одмах Га срете човек с духом нечистим,
2A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
3који живљаше у гробовима и нико га не могаше свезати ни веригама;
3Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,
4јер је много пута био метнут у пута и у вериге, па је искидао вериге и пута изломио; и нико га не могаше укротити.
4Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.
5И једнако дан и ноћ бављаше се у гробовима и у горама вичући и бијући се камењем.
5A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
6А кад виде Исуса из далека, потече и поклони Му се.
6Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
7И повикавши гласно рече: Шта је Теби до мене, Исусе Сине Бога Вишњег? Заклињем Те Богом, не мучи ме.
7A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
8Јер му говораше: Изађи, душе нечисти, из човека.
8(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
9И питаше га: Како ти је име? И одговори Му: Легеон ми је име; јер нас је много.
9I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
10И молише Га веома да их не шаље из оне околине.
10I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
11А онде по брегу пасло је велико крдо свиња.
11Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
12И молише Га сви ђаволи говорећи: Пошаљи нас у свиње да у њих уђемо.
12I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
13И допусти им Исус одмах. И изашавши духови нечисти уђоше у свиње; и навали крдо с брега у море; а беше их око две хиљаде: и потопише се у мору.
13I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.
14А свињари побегоше, и јавише у граду и по селима. И изађоше људи да виде шта је било.
14Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.
15И дођоше к Исусу, и видеше беснога у коме је био легеон где седи обучен и паметан; и уплашише се.
15I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.
16А они што су видели казаше им шта би од беснога и од свиња.
16A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.
17И почеше Га молити да иде из њихових крајева.
17Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
18И кад уђе у лађу, мољаше Га онај што је био бесан да буде с Њим.
18A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.
19А Исус не даде му, већ му рече: Иди кући својој к својима и кажи им шта ти Господ учини, и како те помилова.
19Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.
20И оде и поче приповедати у Десет градова шта му учини Исус; и сви се дивљаху.
20I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
21И кад пређе Исус у лађи опет на оне стране, скупи се народ многи око Њега; и беше крај мора.
21A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.
22И гле, дође један од старешина зборничких по имену Јаир; и видевши Га паде пред ноге Његове.
22A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,
23И мољаше Га врло говорећи: Кћи је моја на самрти; да дођеш и да метнеш на њу руке да оздрави и живи.
23A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
24И пође с њим. И за Њим иђаше народа много и туркаху Га.
24I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.
25И жена некаква која је дванаест година боловала од течења крви
25(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
26и велику муку поднела од многих лекара, и потрошила све што је имала, и ништа јој нису помогли, него још горе начинили,
26A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
27кад је чула за Исуса, дође у народу састраг, и дотаче се хаљине Његове.
27Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
28Јер говораше: Ако се само дотакнем хаљина Његових оздравићу.
28Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
29И одмах пресахну извор крви њене, и осети у телу да оздрави од болести.
29A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
30И одмах Исус осети у себи силу што изађе из Њега, и обазревши се на народ рече: Ко се то дотаче мојих хаљина?
30A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
31И рекоше Му ученици Његови: Видиш народ где Те турка, па питаш: Ко се дотаче мене?
31I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
32И Он се обазираше да види ону која то учини.
32I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.
33А жена уплашивши се дрхташе, и знајући шта јој се догоди, дође и клече пред Њим, и каза Му сву истину.
33Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
34А Он рече јој: Кћери! Вера твоја поможе ти; иди с миром, и буди здрава од болести своје.
34On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
35Још Он говораше, а дођоше од старешине зборничког говорећи: Кћи твоја умре; што већ трудиш учитеља?
35A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
36А Исус одмах чувши реч што рекоше рече старешини: Не бој се, само веруј.
36Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
37И не даде за собом ићи никоме осим Петра и Јакова и Јована брата Јаковљевог.
37I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
38И дође у кућу старешине зборничког, и виде вреву и плач и јаук велики.
38I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
39И ушавши рече им: Шта сте узаврели те плачете? Девојка није умрла, него спава.
39I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.
40И подсмеваху Му се. А Он истеравши све узе оца девојчиног и матер и који беху с Њим, и уђе где лежаше девојка.
40I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
41И узевши девојку за руку рече јој: Талита куми, које значи: Девојко, теби говорим, устани.
41A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.
42И одмах уста девојка и хођаше; а беше од дванаест година. И зачудише се чудом великим.
42A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
43И запрети им врло да нико не дозна за то, и рече: Подајте јој нек једе.
43A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.