Marcos 5
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Eles chegaram ao outro lado do mar, à região dos gadarenos.
1Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
2Quando ele saiu do barco, imediatamente um homem com um espírito imundo veio dos sepulcros ao seu encontro.
2A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
3Ele vivia nos sepulcros. Ninguém mais conseguia amarrá-lo, nem mesmo com correntes,
3Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,
4porque muitas vezes já o haviam prendido com grilhões e correntes, mas ele arrebentava as correntes e quebrava os grilhões. Ninguém tinha força para dominá-lo.
4Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.
5Dia e noite, nos sepulcros e nos montes, ele vivia gritando e cortando-se com pedras.
5A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
6Quando ele viu Jesus de longe, correu e prostrou-se diante dele,
6Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
7e gritando com alta voz, disse: “Que tenho eu contigo, Jesus, Filho do Deus Altíssimo? Eu te conjuro por Deus, não me atormentes.”
7A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
8Pois ele lhe dizia: “Saia do homem, espírito imundo!”
8(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
9Ele lhe perguntou: “Qual é o seu nome?” Ele lhe disse: “Meu nome é Legião, porque somos muitos.”
9I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
10Ele lhe implorava repetidamente que não os mandasse para fora da região.
10I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
11Ora, ali na encosta do monte havia uma grande manada de porcos pastando.
11Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
12Todos os demônios lhe imploraram, dizendo: “Manda-nos para os porcos, para que possamos entrar neles.”
12I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
13Imediatamente Jesus lhes deu permissão. Os espíritos imundos saíram e entraram nos porcos. A manada de cerca de dois mil porcos precipitou-se pelo despenhadeiro em direção ao mar, e os animais se afogaram.
13I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.
14Aqueles que cuidavam dos porcos fugiram, e anunciaram isso na cidade e nos campos. O povo veio ver o que havia acontecido.
14Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.
15Eles chegaram a Jesus e viram aquele que havia sido endemoninhado sentado, vestido e em perfeito juízo, o mesmo que tivera a legião; e ficaram com medo.
15I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.
16Aqueles que viram isso lhes contaram o que havia acontecido ao endemoninhado, e também sobre os porcos.
16A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.
17Então começaram a implorar-lhe que se retirasse da região deles.
17Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
18Quando Jesus estava entrando no barco, o homem que havia sido endemoninhado implorou para acompanhá-lo.
18A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.
19Ele não o permitiu, mas lhe disse: “Vá para sua casa, para os seus amigos, e conte-lhes tudo o que o Senhor fez por você e como ele teve misericórdia de você.”
19Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.
20Ele foi embora e começou a proclamar em Decápolis tudo o que Jesus havia feito por ele, e todos se maravilhavam.
20I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
21Quando Jesus atravessou novamente o mar de barco, uma grande multidão se reuniu ao seu redor; e ele ficou à beira-mar.
21A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.
22Eis que chegou um dos chefes da sinagoga, chamado Jairo; e, ao vê-lo, prostrou-se aos seus pés
22A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,
23e lhe suplicou insistentemente: “Minha filhinha está à beira da morte. Por favor, venha e imponha as suas mãos sobre ela, para que seja curada e viva.”
23A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
24Jesus foi com ele. Uma grande multidão o seguia e se apertava ao redor dele.
24I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.
25Certa mulher que tinha um fluxo de sangue por doze anos,
25(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
26e havia sofrido muito nas mãos de vários médicos, e tinha gasto tudo o que possuía, e não havia melhorado, mas, pelo contrário, piorado,
26A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
27depois de ouvir falar de Jesus, aproximou-se por trás, no meio da multidão, e tocou em suas vestes.
27Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
28Pois ela dizia: “Se eu apenas tocar em suas vestes, ficarei curada.”
28Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
29Imediatamente a hemorragia cessou, e ela sentiu em seu corpo que estava curada do seu mal.
29A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
30Imediatamente Jesus, percebendo que dele havia saído poder, virou-se no meio da multidão e perguntou: “Quem tocou em minhas vestes?”
30A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
31Seus discípulos lhe disseram: “Vês a multidão te apertando, e perguntas: 'Quem me tocou?'”
31I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
32Ele olhou ao redor para ver quem tinha feito aquilo.
32I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.
33Mas a mulher, temendo e tremendo, sabendo o que lhe havia acontecido, veio e prostrou-se diante dele, e lhe contou toda a verdade.
33Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
34Ele lhe disse: “Filha, a sua fé a curou. Vá em paz e fique livre da sua doença.”
34On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
35Enquanto ele ainda falava, chegaram pessoas da casa do chefe da sinagoga, dizendo: “Sua filha está morta. Por que incomodar mais o Mestre?”
35A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
36Mas Jesus, ao ouvir o que diziam, imediatamente falou ao chefe da sinagoga: “Não tenha medo, apenas creia.”
36Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
37Ele não permitiu que ninguém o seguisse, exceto Pedro, Tiago e João, o irmão de Tiago.
37I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
38Ele chegou à casa do chefe da sinagoga, e viu um alvoroço, choro e grande lamento.
38I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
39Quando ele entrou, disse-lhes: “Por que vocês fazem alvoroço e choram? A criança não está morta, mas dorme.”
39I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.
40Eles riram dele. Mas ele, depois de mandar todos saírem, tomou o pai da criança, a mãe dela e os que estavam com ele, e entrou onde a criança estava deitada.
40I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
41Tomando a criança pela mão, disse-lhe: “Talita cumi!” que quer dizer: “Menina, eu lhe digo, levante-se!”
41A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.
42Imediatamente a menina se levantou e começou a andar, pois tinha doze anos de idade. Eles ficaram tomados de grande espanto.
42A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
43Ele lhes ordenou severamente que ninguém soubesse disso, e mandou que lhe dessem algo para comer.
43A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.