Marcum 8
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1In diebus illis iterum cum turba multa esset, nec haberent quod manducarent, convocatis discipulis, ait illis:
1V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:
2Misereor super turbam: quia ecce jam triduo sustinent me, nec habent quod manducent:
2Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.
3et si dimisero eos jejunos in domum suam, deficient in via: quidam enim ex eis de longe venerunt.
3A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.
4Et responderunt ei discipuli sui: Unde illos quis poterit saturare panibus in solitudine?
4Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?
5Et interrogavit eos: Quot panes habetis? Qui dixerunt: Septem.
5I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.
6Et præcepit turbæ discumbere super terram. Et accipiens septem panes, gratias agens fregit, et dabat discipulis suis ut apponerent, et apposuerunt turbæ.
6I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.
7Et habebant pisciculos paucos: et ipsos benedixit, et jussit apponi.
7A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.
8Et manducaverunt, et saturati sunt, et sustulerunt quod superaverat de fragmentis, septem sportas.
8I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.
9Erant autem qui manducaverunt, quasi quatuor millia: et dimisit eos.
9Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.
10Et statim ascendens navim cum discipulis suis, venit in partes Dalmanutha.
10Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.
11Et exierunt pharisæi, et cœperunt conquirere cum eo, quærentes ab illo signum de cælo, tentantes eum.
11I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.
12Et ingemiscens spiritu, ait: Quid generatio ista signum quærit? Amen dico vobis, si dabitur generationi isti signum.
12A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.
13Et dimittens eos, ascendit iterum navim et abiit trans fretum.
13A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.
14Et obliti sunt panes sumere: et nisi unum panem non habebant secum in navi.
14I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.
15Et præcipiebat eis, dicens: Videte, et cavete a fermento pharisæorum, et fermento Herodis.
15Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.
16Et cogitabant ad alterutrum, dicentes: quia panes non habemus.
16I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.
17Quo cognito, ait illis Jesus: Quid cogitatis, quia panes non habetis? nondum cognoscetis nec intelligitis? adhuc cæcatum habetis cor vestrum?
17A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?
18oculos habentes non videtis? et aures habentes non auditis? nec recordamini,
18Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,
19quando quinque panes fregi in quinque millia: quot cophinos fragmentorum plenos sustulistis? Dicunt ei: Duodecim.
19Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.
20Quando et septem panes in quatuor millia: quot sportas fragmentorum tulistis? Et dicunt ei: Septem.
20A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.
21Et dicebat eis: Quomodo nondum intelligitis?
21I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?
22Et veniunt Bethsaidam, et adducunt ei cæcum, et rogabant eum ut illum tangeret.
22I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.
23Et apprehensa manu cæci, eduxit eum extra vicum: et exspuens in oculos ejus impositis manibus suis, interrogavit eum si quid videret.
23I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.
24Et aspiciens, ait: Video homines velut arbores ambulantes.
24A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.
25Deinde iterum imposuit manus super oculos ejus: et cœpit videre: et restitutus est ita ut clare videret omnia.
25Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.
26Et misit illum in domum suam, dicens: Vade in domum tuam: et si in vicum introieris, nemini dixeris.
26I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.
27Et egressus est Jesus, et discipuli ejus in castella Cæsareæ Philippi: et in via interrogabat discipulos suos, dicens eis: Quem me dicunt esse homines?
27Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?
28Qui responderunt illi, dicentes: Joannem Baptistam, alii Eliam, alii vero quasi unum de prophetis.
28Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.
29Tunc dicit illis: Vos vero quem me esse dicitis? Respondens Petrus, ait ei: Tu es Christus.
29Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.
30Et comminatus est eis, ne cui dicerent de illo.
30I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili.
31Et cœpit docere eos quoniam oportet Filium hominis pati multa, et reprobari a senioribus, et a summis sacerdotibus et scribis, et occidi: et post tres dies resurgere.
31I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.
32Et palam verbum loquebatur. Et apprehendens eum Petrus, cœpit increpare eum.
32Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.
33Qui conversus, et videns discipulos suos, comminatus est Petro, dicens: Vade retro me Satana, quoniam non sapis quæ Dei sunt, sed quæ sunt hominum.
33Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.
34Et convocata turba cum discipulis suis, dixit eis: Si quis vult me sequi, deneget semetipsum: et tollat crucem suam, et sequatur me.
34A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.
35Qui enim voluerit animam suam salvam facere, perdet eam: qui autem perdiderit animam suam propter me, et Evangelium, salvam faciet eam.
35Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.
36Quid enim proderit homini, si lucretur mundum totum et detrimentum animæ suæ faciat?
36Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?
37Aut quid dabit homo commutationis pro anima sua?
37Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?
38Qui enim me confusus fuerit, et verba mea in generatione ista adultera et peccatrice, et Filius hominis confundetur eum, cum venerit in gloria Patris sui cum angelis sanctis.
38Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.
39Et dicebat illis: Amen dico vobis, quia sunt quidam de hic stantibus, qui non gustabunt mortem donec videant regnum Dei veniens in virtute.
no verse 39 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.