Marcum 4
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Et iterum cœpit docere ad mare: et congregata est ad eum turba multa, ita ut navim ascendens sederet in mari, et omnis turba circa mare super terram erat:
1A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.
2et docebat eos in parabolis multa, et dicebat illis in doctrina sua:
2I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
3Audite: ecce exiit seminans ad seminandum.
3Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
4Et dum seminat, aliud cecidit circa viam, et venerunt volucres cæli, et comederunt illud.
4I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.
5Aliud vero cecidit super petrosa, ubi non habuit terram multam: et statim exortum est, quoniam non habebat altitudinem terræ:
5A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.
6et quando exortus est sol, exæstuavit: et eo quod non habebat radicem, exaruit.
6A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.
7Et aliud cecidit in spinas: et ascenderunt spinæ, et suffocaverunt illud, et fructum non dedit.
7A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
8Et aliud cecidit in terram bonam: et dabat fructum ascendentem et crescentem, et afferebat unum triginta, unum sexaginta, et unum centum.
8Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
9Et dicebat: Qui habet aures audiendi, audiat.
9I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
10Et cum esset singularis, interrogaverunt eum hi qui cum eo erant duodecim, parabolam.
10A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
11Et dicebat eis: Vobis datum est nosse mysterium regni Dei: illis autem, qui foris sunt, in parabolis omnia fiunt:
11I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,
12ut videntes videant, et non videant: et audientes audiant, et non intelligant: nequando convertantur, et dimittantur eis peccata.
12Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
13Et ait illis: Nescitis parabolam hanc? Et quomodo omnes parabolas cognoscetis?
13I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?
14Qui seminat, verbum seminat.
14Rozsevač, ten slovo rozsívá.
15Hi autem sunt, qui circa viam, ubi seminatur verbum, et cum audierint, confestim venit Satanas, et aufert verbum, quod seminatum est in cordibus eorum.
15Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
16Et hi sunt similiter, qui super petrosa seminantur: qui cum audierint verbum, statim cum gaudio accipiunt illud:
16A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
17et non habent radicem in se, sed temporales sunt: deinde orta tribulatione et persecutione propter verbum, confestim scandalizantur.
17Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.
18Et alii sunt qui in spinas seminantur: hi sunt qui verbum audiunt,
18A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,
19et ærumnæ sæculi, et deceptio divitiarum, et circa reliqua concupiscentiæ introëuntes suffocant verbum, et sine fructu efficitur.
19Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.
20Et hi sunt qui super terram bonam seminati sunt, qui audiunt verbum, et suscipiunt, et fructificant, unum triginta, unum sexaginta, et unum centum.
20Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
21Et dicebat illis: Numquid venit lucerna ut sub modo ponatur, aut sub lecto? nonne ut super candelabrum ponatur?
21Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
22Non est enim aliquid absconditum, quod non manifestetur: nec factum est occultum, sed ut in palam veniat.
22Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.
23Si quis habet aures audiendi, audiat.
23Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
24Et dicebat illis: Videte quid audiatis. In qua mensura mensi fueritis, remetietur vobis, et adjicietur vobis.
24I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
25Qui enim habet, dabitur illi: et qui non habet, etiam quod habet auferetur ab eo.
25Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
26Et dicebat: Sic est regnum Dei, quemadmodum si homo jaciat sementem in terram,
26I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.
27et dormiat, et exsurgat nocte et die, et semen germinet, et increscat dum nescit ille.
27A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
28Ultro enim terra fructificat, primum herbam, deinde spicam, deinde plenum frumentum in spica.
28Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
29Et cum produxerit fructus, statim mittit falcem, quoniam adest messis.
29A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.
30Et dicebat: Cui assimilabimus regnum Dei? aut cui parabolæ comparabimus illud?
30I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?
31Sicut granum sinapis, quod cum seminatum fuerit in terra, minus est omnibus seminibus, quæ sunt in terra:
31Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
32et cum seminatum fuerit, ascendit, et fit majus omnibus oleribus, et facit ramos magnos, ita ut possint sub umbra ejus aves cæli habitare.
32Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
33Et talibus multis parabolis loquebatur eis verbum, prout poterant audire:
33A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
34sine parabola autem non loquebatur eis: seorsum autem discipulis suis disserebat omnia.
34A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.
35Et ait illis in illa die, cum sero esset factum: Transeamus contra.
35I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.
36Et dimittentes turbam, assumunt eum ita ut erat in navi: et aliæ naves erant cum illo.
36A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
37Et facta est procella magna venti, et fluctus mittebat in navim, ita ut impleretur navis.
37Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.
38Et erat ipse in puppi super cervical dormiens: et excitant eum, et dicunt illi: Magister, non ad te pertinet, quia perimus?
38A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?
39Et exsurgens comminatus est vento, et dixit mari: Tace, obmutesce. Et cessavit ventus: et facta est tranquillitas magna.
39I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
40Et ait illis: Quid timidi estis? necdum habetis fidem? et timuerunt timore magno, et dicebant ad alterutrum: Quis, putas, est iste, quia et ventus et mare obediunt ei?
40I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?
no verse 41 in this text
41I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.