Pláč 3
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
1Ја сам човек који видех муку од прута гнева Његовог.
2Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
2Одведе ме и оправи ме у таму, а не на видело.
3Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
3Само се на ме обраћа, обраћа руку своју по вас дан.
4Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
4Учини, те ми остаре тело и кожа, потре кости моје.
5Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
5Зазида ме, и опточи ме жучју и муком.
6Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
6Посади ме у таму као умрле одавна.
7Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
7Огради ме да не изађем, и метну на ме тешке окове.
8A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
8Кад вичем и вапим, одбија молитву моју.
9Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
9Загради путеве моје тесаним каменом, и преврати стазе моје.
10Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
10Поста ми као медвед у заседи, као лав у потаји.
11Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
11Помете путеве моје, и раздре ме, и уништи ме.
12Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
12Натеже лук свој, и метну ме стрели за белегу.
13Postřelil ledví má střelami toulu svého.
13Устрели ме у бубреге стрелама из тула свог.
14Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
14Постах подсмех свему народу свом и песма њихова по вас дан.
15Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
15Насити ме горчином, опоји ме пеленом.
16Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
16Поломи ми зубе камењем, ували ме у пепео.
17Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
17Удаљио си душу моју од мира, заборавих добро.
18A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
18И рекох: Пропаде сила моја и надање моје од Господа.
19A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
19Опомени се муке моје и јада мог, пелена и жучи.
20Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
20Душа се моја опомиње без престанка, и поништила се у мени.
21A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
21Али ово напомињем срцу свом, те се надам:
22Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
22Милост је Господња што не изгибосмо сасвим, јер милосрђа Његовог није нестало.
23Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
23Понавља се свако јутро; велика је вера твоја.
24Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
24Господ је део мој, говори душа моја; зато ћу се у Њега уздати.
25Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
25Добар је Господ онима који га чекају, души, која га тражи.
26Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
26Добро је мирно чекати спасење Господње.
27Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
27Добро је човеку носити јарам за младости своје.
28Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
28Сам ће седети и ћутати, јер Бог метну бреме на њ.
29Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
29Метнуће уста своја у прах, еда би било надања.
30Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
30Подметнуће образ свој ономе који га бије, биће сит срамоте.
31Neboť nezamítá Pán na věčnost;
31Јер Господ не одбацује за свагда.
32Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
32Јер ако и уцвели, опет ће се и смиловати ради мноштва милости своје.
33Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
33Јер не мучи из срца свог ни цвели синове човечје.
34Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
34Кад газе ногама све сужње на земљи,
35Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
35Кад изврћу правицу човеку пред Вишњим,
36Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
36Кад чине криво човеку у парници његовој, не види ли Господ?
37Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
37Ко је рекао што и збило се, а Господ да није заповедио?
38Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
38Не долазе ли и зла и добра из уста Вишњег?
39Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
39Зашто се тужи човек жив, човек на кар за грехе своје?
40Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
40Претражимо и разгледајмо путе своје, и повратимо се ка Господу.
41Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
41Подигнимо срце своје и руке к Богу на небесима.
42Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
42Згрешисмо и непокорни бисмо; Ти не прашташ.
43Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
43Обастро си се гневом, и гониш нас, убијаш и не жалиш.
44Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
44Обастро си си се облаком да не продре молитва.
45Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
45Начинио си од нас сметлиште и одмет усред тих народа.
46Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
46Разваљују уста своја на нас сви непријатељи наши.
47Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
47Страх и јама задеси нас, пустошење и затирање.
48Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
48Потоци теку из очију мојих ради погибли кћери народа мог.
49Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
49Очи моје лију сузе без престанка, јер нема одмора,
50Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
50Докле Господ не погледа и не види с неба.
51Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
51Око моје мучи ми душу ради свих кћери града мог.
52Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
52Терају ме једнако као птицу непријатељи моји низашта.
53Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
53Свалише у јаму живот мој и набацаше камење на ме.
54Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
54Дође ми вода сврх главе; рекох: Погибох!
55Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
55Призивах име Твоје, Господе, из јаме најдубље.
56Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
56Ти чу глас мој; не затискуј уха свог од уздисања мог, од вике моје.
57V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
57Приступао си кад Те призивах, и говорио си: Не бој се.
58Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
58Расправљао си, Господе, парбу душе моје, и избављао си живот мој.
59Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
59Видиш, Господе, неправду која ми се чини; расправи парбу моју.
60Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
60Видиш сву освету њихову, све што ми мисле.
61Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
61Чујеш руг њихов, Господе, све што ми мисле,
62Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
62Шта говоре они који устају на ме и шта намишљају против мене по вас дан.
63Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
63Види, кад седају и кад устају, ја сам им песма.
64Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
64Плати им, Господе, по делима руку њихових.
65Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
65Подај им упорно срце, проклетство своје.
66Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
66Гони их гневом, и истреби их испод небеса Господњих.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.