Pláč 5
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
1Опомени се, Господе, шта нас задеси; погледај и види срамоту нашу.
2Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
2Наследство наше привали се туђинцима, домови наши иностранцима.
3Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
3Постасмо сироте, без оца, матере наше као удовице.
4Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
4Своју воду пијемо за новце, своја дрва купујемо.
5Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
5На врату нам је јарам, и гоне нас; уморени немамо одмора.
6Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
6Пружамо руку к Мисирцима и Асирцима, да се наситимо хлеба.
7Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
7Оци наши згрешише, и нема их, а ми носимо безакоња њихова.
8Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
8Робови нам господаре, нема никога да избави из руку њихових.
9S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
9Са страхом за живот свој од мача у пустињи доносимо себи хлеб.
10Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
10Кожа нам поцрне као пећ од љуте глади.
11Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
11Срамоте жене на Сиону и девојке по градовима Јудиним.
12Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
12Кнезове вешају својим рукама, не поштују лице старачко.
13Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
13Младиће узимају под жрвње, и деца падају под дрвима.
14Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
14Стараца нема више на вратима, ни младића на певању.
15Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
15Неста радости срцу нашем, игра наша претвори се у жалост.
16Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
16Паде венац с главе наше; тешко нама, што згрешисмо!
17Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
17Стога је срце наше жалосно, стога очи наше потамнеше,
18Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
18Са горе Сиона, што опусте, и лисице иду по њој.
19Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
19Ти, Господе, остајеш довека, престо Твој од колена до колена.
20Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
20Зашто хоћеш да нас заборавиш довека, да нас оставиш задуго?
21Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
21Обрати нас, Господе, к себи, и обратићемо се; понови дане наше како беху пре.
22Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
22Јер еда ли ћеш нас сасвим одбацити и гневити се на нас веома?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.