Pláč 5
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
1[Recordare, Domine, quid acciderit nobis; intuere et respice opprobrium nostrum.
2Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
2Hæreditas nostra versa est ad alienos, domus nostræ ad extraneos.
3Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
3Pupilli facti sumus absque patre, matres nostræ quasi viduæ.
4Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
4Aquam nostram pecunia bibimus; ligna nostra pretio comparavimus.
5Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
5Cervicibus nostris minabamur, lassis non dabatur requies.
6Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
6Ægypto dedimus manum et Assyriis, ut saturaremur pane.
7Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
7Patres nostri peccaverunt, et non sunt: et nos iniquitates eorum portavimus.
8Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
8Servi dominati sunt nostri: non fuit qui redimeret de manu eorum.
9S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
9In animabus nostris afferebamus panem nobis, a facie gladii in deserto.
10Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
10Pellis nostra quasi clibanus exusta est, a facie tempestatum famis.
11Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
11Mulieres in Sion humiliaverunt, et virgines in civitatibus Juda.
12Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
12Principes manu suspensi sunt; facies senum non erubuerunt.
13Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
13Adolescentibus impudice abusi sunt, et pueri in ligno corruerunt.
14Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
14Senes defecerunt de portis, juvenes de choro psallentium.
15Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
15Defecit gaudium cordis nostri; versus est in luctum chorus noster.
16Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
16Cecidit corona capitis nostri: væ nobis, quia peccavimus !
17Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
17Propterea mœstum factum est cor nostrum; ideo contenebrati sunt oculi nostri,
18Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
18propter montem Sion quia disperiit; vulpes ambulaverunt in eo.
19Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
19Tu autem, Domine, in æternum permanebis, solium tuum in generationem et generationem.
20Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
20Quare in perpetuum oblivisceris nostri, derelinques nos in longitudine dierum?
21Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
21Converte nos, Domine, ad te, et convertemur; innova dies nostros, sicut a principio.
22Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
22Sed projiciens repulisti nos: iratus es contra nos vehementer.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.