Pláč 5
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
1Gedenke, HERR, wie es uns geht; schaue und siehe an unsre Schmach!
2Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
2Unser Erbe ist den Fremden zuteil geworden und unsre Häuser den Ausländern.
3Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
3Wir sind Waisen und haben keinen Vater; unsre Mütter sind Witwen.
4Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
4Unser Wasser müssen wir um Geld trinken; unser Holz muß man bezahlt bringen lassen.
5Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
5Man treibt uns über Hals; und wenn wir schon müde sind, läßt man uns doch keine Ruhe.
6Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
6Wir haben uns müssen Ägypten und Assur ergeben, auf daß wir Brot satt zu essen haben.
7Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
7Unsre Väter haben gesündigt und sind nicht mehr vorhanden, und wir müssen ihre Missetaten entgelten.
8Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
8Knechte herrschen über uns, und ist niemand, der uns von ihrer Hand errette.
9S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
9Wir müssen unser Brot mit Gefahr unsers Lebens holen vor dem Schwert in der Wüste.
10Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
10Unsre Haut ist verbrannt wie in einem Ofen vor dem greulichen Hunger.
11Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
11Sie haben die Weiber zu Zion geschwächt und die Jungfrauen in den Städten Juda's.
12Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
12Die Fürsten sind von ihnen gehenkt, und die Person der Alten hat man nicht geehrt.
13Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
13Die Jünglinge haben Mühlsteine müssen tragen und die Knaben über dem Holztragen straucheln.
14Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
14Es sitzen die Alten nicht mehr unter dem Tor, und die Jünglinge treiben kein Saitenspiel mehr.
15Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
15Unsers Herzens Freude hat ein Ende; unser Reigen ist in Wehklagen verkehrt.
16Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
16Die Krone unsers Hauptes ist abgefallen. O weh, daß wir so gesündigt haben!
17Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
17Darum ist auch unser Herz betrübt, und unsre Augen sind finster geworden
18Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
18um des Berges Zion willen, daß er so wüst liegt, daß die Füchse darüber laufen.
19Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
19Aber du, HERR, der du ewiglich bleibst und dein Thron für und für,
20Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
20warum willst du unser so gar vergessen und uns lebenslang so gar verlassen?
21Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
21Bringe uns, HERR, wieder zu dir, daß wir wieder heimkommen; erneuere unsre Tage wie vor alters!
22Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
22Denn du hast uns verworfen und bist allzusehr über uns erzürnt.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.