Spreuken 8
Petrus Canisius Bible, 1939 (De Heilige Schrift)
Kralice Bible (1613)
1Waarachtig, de wijsheid roept, De schranderheid verheft haar stem!
1Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2Zij staat langs de weg op de toppen der hoogten, Op het kruispunt der wegen,
2Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3Opzij van de poorten, aan de ingang der stad, Waar men de poorten betreedt, predikt zij luid:
3U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4Ik roep tot u, mannen, Ik spreek tot de kinderen der mensen:
4Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5Leert toch, onnozelen, wat schranderheid is, Verstaat toch, dwazen, wat wijsheid betekent!
5Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6Luistert, want wat ik zeg is zeker, Wat over mijn lippen komt is juist;
6Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7Mijn mond spreekt de waarheid, Van leugentaal hebben mijn lippen een afschuw.
7Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8Al mijn woorden zijn oprecht, Niet één ervan is misleidend of vals;
8Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9Voor wie ze verstaat, zijn ze allen treffend, Voor wie ze wil begrijpen, allen juist.
9Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10Neemt liever mijn tucht aan dan zilver, Geeft aan kennis de voorkeur boven het fijnste goud;
10Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11Want de wijsheid is meer waard dan juwelen, Geen kostbaarheid komt haar nabij!
11Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12Ik, wijsheid, ben met overleg vertrouwd, En beschik over weloverwogen kennis;
12Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
13Maar hoogmoed en trots, een slechte levenswandel, En een wispelturige tong zijn een afschuw voor mij.
13Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
14Ik beschik over raad en beleid, Ik bezit doorzicht en kracht;
14Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
15Door mij zijn de koningen koning, En bepalen de leiders wat recht is;
15Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
16Door mij zijn de vorsten vorst, En zijn alle rechtvaardige rechters in aanzien.
16Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17Die mij beminnen heb ik lief, En die mij zoeken, zullen mij vinden.
17Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
18Ik beschik over rijkdom en aanzien, Over duurzame welvaart en voorspoed;
18Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19Mijn vrucht is meer waard dan het edelste goud, Meer dan het fijnste zilver mijn oogst.
19Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
20Ik wandel op de weg der gerechtigheid, Midden op de paden van het recht:
20Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
21Om die mij beminnen, met bezit te verrijken, En hun schatkamers te vullen.
21Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
22Jahweh schiep mij als zijn eerste gewrocht, Als het eerste werk, dat Hij ooit heeft gemaakt;
22Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
23Van oudsher ben ik gevormd, Van den beginne, vóór de eerste tijden der aarde.
23Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
24Toen er nog geen oceanen waren. was ik geboren, Toen er nog geen bronnen, rijk aan water, bestonden;
24Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
25Eer de bergen waren neergelaten, Eer de heuvels ontstonden, werd ik geboren,
25Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26Eer Hij de aarde had gemaakt en de velden, En alle grondstoffen der wereld.
26Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
27Toen Hij de hemel welfde, was ik aanwezig, Toen Hij een kring trok rond het vlak van de oceaan;
27Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
28Toen Hij daarboven de wolken bevestigde, En de bronnen van de oceaan begonnen te stromen;
28Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
29Toen Hij de zee haar grenzen stelde, Dat de wateren haar oevers niet zouden overschrijden; Toen Hij de fundamenten der aarde legde:
29Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
30Was ik bij Hem als een troetelkind, Was ik elke dag zijn vermaak, Dartelde ik heel de tijd onder zijn ogen,
30Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
31Spelend op zijn wereldrond, En mij vermakend met de kinderen der mensen.
31Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
32Welnu dan kinderen luistert naar mij; Gelukkig zij, die mijn wegen bewaren;
32A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
33Hoort naar de lessen, weest wijs, en verwerpt ze niet. En de wacht houden aan de posten van mijn poorten.
33Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
34Gelukkig de mens, die naar mij luistert, Die elke dag aan mijn deuren waken,
34Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
35Wie mij vindt, heeft het leven gevonden, En welbehagen verkregen van Jahweh;
35Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
36Maar wie mij mist, benadeelt zichzelf, En al wie mij haten, beminnen de dood!
36Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.