Sprüche 8
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Ruft nicht die Weisheit, und die Klugheit läßt sich hören?
1Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2Öffentlich am Wege und an der Straße steht sie.
2Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3An den Toren bei der Stadt, da man zur Tür eingeht, schreit sie:
3U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4O ihr Männer, ich schreie zu euch und rufe den Leuten.
4Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5Merkt, ihr Unverständigen, auf Klugheit und, ihr Toren, nehmt es zu Herzen!
5Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6Höret, denn ich will reden, was fürstlich ist, und lehren, was recht ist.
6Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7Denn mein Mund soll die Wahrheit reden, und meine Lippen sollen hassen, was gottlos ist.
7Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8Alle Reden meines Mundes sind gerecht; es ist nichts Verkehrtes noch falsches darin.
8Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9Sie sind alle gerade denen, die sie verstehen, und richtig denen, die es annehmen wollen.
9Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10Nehmet an meine Zucht lieber denn Silber, und die Lehre achtet höher denn köstliches Gold.
10Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11Denn Weisheit ist besser als Perlen; und alles, was man wünschen mag, kann ihr nicht gleichen.
11Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12Ich, Weisheit, wohne bei der Klugheit und weiß guten Rat zu geben.
12Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
13Die Furcht des HERRN haßt das Arge, die Hoffart, den Hochmut und bösen Weg; und ich bin feind dem verkehrten Mund.
13Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
14Mein ist beides, Rat und Tat; ich habe Verstand und Macht.
14Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
15Durch mich regieren die Könige und setzen die Ratsherren das Recht.
15Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
16Durch mich herrschen die Fürsten und alle Regenten auf Erden.
16Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17Ich liebe, die mich lieben; und die mich frühe suchen, finden mich.
17Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
18Reichtum und Ehre ist bei mir, währendes Gut und Gerechtigkeit.
18Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19Meine Frucht ist besser denn Gold und feines Gold und mein Ertrag besser denn auserlesenes Silber.
19Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
20Ich wandle auf dem rechten Wege, auf der Straße des Rechts,
20Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
21daß ich wohl versorge, die mich lieben, und ihre Schätze vollmache.
21Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
22Der HERR hat mich gehabt im Anfang seiner Wege; ehe er etwas schuf, war ich da.
22Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
23Ich bin eingesetzt von Ewigkeit, von Anfang, vor der Erde.
23Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
24Da die Tiefen noch nicht waren, da war ich schon geboren, da die Brunnen noch nicht mit Wasser quollen.
24Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
25Ehe denn die Berge eingesenkt waren, vor den Hügeln war ich geboren,
25Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26da er die Erde noch nicht gemacht hatte und was darauf ist, noch die Berge des Erdbodens.
26Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
27Da er die Himmel bereitete, war ich daselbst, da er die Tiefe mit seinem Ziel faßte.
27Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
28Da er die Wolken droben festete, da er festigte die Brunnen der Tiefe,
28Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
29da er dem Meer das Ziel setzte und den Wassern, daß sie nicht überschreiten seinen Befehl, da er den Grund der Erde legte:
29Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
30da war ich der Werkmeister bei ihm und hatte meine Lust täglich und spielte vor ihm allezeit
30Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
31und spielte auf seinem Erdboden, und meine Lust ist bei den Menschenkindern.
31Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
32So gehorchet mir nun, meine Kinder. Wohl denen, die meine Wege halten!
32A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
33Höret die Zucht und werdet weise und lasset sie nicht fahren.
33Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
34Wohl dem Menschen, der mir gehorcht, daß er wache an meiner Tür täglich, daß er warte an den Pfosten meiner Tür.
34Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
35Wer mich findet, der findet das Leben und wird Wohlgefallen vom HERRN erlangen.
35Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
36Wer aber an mir sündigt, der verletzt seine Seele. Alle, die mich hassen, lieben den Tod.
36Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.