Žalmy 74
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
JPS Tanakh (Jewish Publication Society, 1917)
1Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
1Maschil of Asaph. Why, O God, hast Thou cast us off for ever? Why doth Thine anger smoke against the flock of Thy pasture?
2Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
2Remember Thy congregation, which Thou hast gotten of old, which Thou hast redeemed to be the tribe of Thine inheritance; and mount Zion, wherein Thou hast dwelt.
3Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
3Lift up Thy steps because of the perpetual ruins, even all the evil that the enemy hath done in the sanctuary.
4Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
4Thine adversaries have roared in the midst of Thy meeting-place; they have set up their own signs for signs.
5Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
5It seemed as when men wield upwards axes in a thicket of trees.
6A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
6And now all the carved work thereof together they strike down with hatchet and hammers.
7Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
7They have set Thy sanctuary on fire; they have profaned the dwelling-place of Thy name even to the ground.
8Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
8They said in their heart: 'Let us make havoc of them altogether'; they have burned up all the meeting-places of God in the land.
9Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
9We see not our signs; there is no more any prophet; neither is there among us any that knoweth how long.
10I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
10How long, O God, shall the adversary reproach? Shall the enemy blaspheme Thy name for ever?
11Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
11Why withdrawest Thou Thy hand, even Thy right hand? Draw it out of Thy bosom and consume them.
12Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
12Yet God is my King of old, working salvation in the midst of the earth.
13Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
13Thou didst break the sea in pieces by Thy strength; Thou didst shatter the heads of the sea-monsters in the waters.
14Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
14Thou didst crush the heads of leviathan, Thou gavest him to be food to the folk inhabiting the wilderness.
15Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
15Thou didst cleave fountain and brook; Thou driedst up ever-flowing rivers.
16Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
16Thine is the day, Thine also the night; Thou hast established luminary and sun.
17Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
17Thou hast set all the borders of the earth; Thou hast made summer and winter.
18Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
18Remember this, how the enemy hath reproached the LORD, and how a base people have blasphemed Thy name.
19Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
19O deliver not the soul of Thy turtle-dove unto the wild beast; forget not the life of Thy poor for ever.
20Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
20Look upon the covenant; for the dark places of the land are full of the habitations of violence.
21Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
21O let not the oppressed turn back in confusion; let the poor and needy praise Thy name.
22Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
22Arise, O God, plead Thine own cause; remember Thy reproach all the day at the hand of the base man.
23Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
23Forget not the voice of Thine adversaries, the tumult of those that rise up against Thee which ascendeth continually.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.