Žalmy 74
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
King James Version with Apocrypha
1Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
1O God, why hast thou cast us off for ever? why doth thine anger smoke against the sheep of thy pasture?
2Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
2Remember thy congregation, which thou hast purchased of old; the rod of thine inheritance, which thou hast redeemed; this mount Zion, wherein thou hast dwelt.
3Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
3Lift up thy feet unto the perpetual desolations; even all that the enemy hath done wickedly in the sanctuary.
4Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
4Thine enemies roar in the midst of thy congregations; they set up their ensigns for signs.
5Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
5A man was famous according as he had lifted up axes upon the thick trees.
6A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
6But now they break down the carved work thereof at once with axes and hammers.
7Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
7They have cast fire into thy sanctuary, they have defiled by casting down the dwelling place of thy name to the ground.
8Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
8They said in their hearts, Let us destroy them together: they have burned up all the synagogues of God in the land.
9Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
9We see not our signs: there is no more any prophet: neither is there among us any that knoweth how long.
10I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
10O God, how long shall the adversary reproach? shall the enemy blaspheme thy name for ever?
11Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
11Why withdrawest thou thy hand, even thy right hand? pluck it out of thy bosom.
12Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
12For God is my King of old, working salvation in the midst of the earth.
13Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
13Thou didst divide the sea by thy strength: thou brakest the heads of the dragons in the waters.
14Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
14Thou brakest the heads of leviathan in pieces, and gavest him to be meat to the people inhabiting the wilderness.
15Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
15Thou didst cleave the fountain and the flood: thou driedst up mighty rivers.
16Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
16The day is thine, the night also is thine: thou hast prepared the light and the sun.
17Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
17Thou hast set all the borders of the earth: thou hast made summer and winter.
18Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
18Remember this, that the enemy hath reproached, O LORD , and that the foolish people have blasphemed thy name.
19Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
19O deliver not the soul of thy turtledove unto the multitude of the wicked: forget not the congregation of thy poor for ever.
20Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
20Have respect unto the covenant: for the dark places of the earth are full of the habitations of cruelty.
21Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
21O let not the oppressed return ashamed: let the poor and needy praise thy name.
22Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
22Arise, O God, plead thine own cause: remember how the foolish man reproacheth thee daily.
23Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
23Forget not the voice of thine enemies: the tumult of those that rise up against thee increaseth continually.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.