Marek 10
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.
1И уставши оданде дође у околине јудејске преко Јордана, и стече се опет народ к Њему; и као што обичај имаше, опет их учаше.
2Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.
2И приступивши фарисеји упиташе Га кушајући: Може ли човек пустити жену?
3On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?
3А Он одговарајући рече им: Шта вам заповеда Мојсије?
4Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti.
4А они рекоше: Мојсије допусти да јој се да распусна књига и да се пусти.
5I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání.
5И одговарајући Исус рече им: По тврђи вашег срца написа вам он заповест ову.
6Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.
6А у почетку створења, мужа и жену, створио их је Бог.
7Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.
7Зато оставиће човек оца свог и мајку и прилепиће се к жени својој,
8I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.
8и буду двоје једно тело. Тако нису више двоје него једно тело.
9Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
9А шта је Бог саставио човек да не раставља.
10A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.
10И у кући опет запиташе Га за то ученици Његови.
11I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.
11И рече им: Који пусти жену и ожени се другом, чини прељубу на њој.
12A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.
12И ако жена остави мужа свог и пође за другог, чини прељубу.
13Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.
13И доношаху к Њему децу да их се дотакне; а ученици брањаху онима што их доношаху.
14To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.
14А Исус видевши расрди се и рече им: Пустите децу нека долазе к мени, и не браните им; јер је таквих царство Божје.
15Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.
15Заиста вам кажем: који не прими царство Божје као дете, неће ући у њега.
16A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.
16И загрливши их метну на њих руке те их благослови.
17Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?
17И кад изађе на пут, притрча неко, и клекнувши на колена пред Њим питаше Га: Учитељу благи! Шта ми треба чинити да добијем живот вечни?
18I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
18А Исус рече му: Што ме зовеш благим? Нико није благ осим једног Бога.
19Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.
19Заповести знаш: не чини прељубе; не убиј; не укради; не сведочи лажно; не чини неправде никоме; поштуј оца свог и матер.
20A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.
20А он одговарајући рече Му: Учитељу! Све сам ово сачувао од младости своје.
21Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj.
21А Исус погледавши на њ, омиле му, и рече му: Још ти једно недостаје: иди продај све што имаш и подај сиромасима; и имаћеш благо на небу; и дођи, те хајде за мном узевши крст.
22On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.
22А он поста зловољан од ове речи, и оде жалостан; јер беше врло богат.
23A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.
23И погледавши Исус рече ученицима својим: Како је тешко богатима ући у царство небеско!
24Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.
24А ученици се уплашише од речи Његових. А Исус опет одговарајући рече им: Децо! Како је тешко онима који се уздају у своје богатство ући у царство Божје!
25Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
25Лакше је камили проћи кроз иглене уши неголи богатоме ући у царство Божје.
26Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?
26А они се врло дивљаху говорећи у себи: Ко се дакле може спасти?
27A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.
27А Исус погледавши на њих рече: Људима је немогуће, али није Богу: јер је све могуће Богу.
28I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou.
28А Петар Му поче говорити: Ето ми смо оставили све, и за Тобом идемо.
29Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,
29А Исус одговарајући рече: Заиста вам кажем: нема никога који је оставио кућу, или браћу, или сестре, или оца, или матер, или жену, или децу, или земљу, мене ради и јеванђеља ради,
30Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.
30а да неће примити сад у ово време сто пута онолико кућа, и браће, и сестара, и отаца, и матера, и деце, и земље, у прогоњењу, а на оном свету живот вечни.
31Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.
31Али ће многи први бити последњи, и последњи први.
32Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,
32А кад иђаху путем у Јерусалим, Исус иђаше пред њима, а они се чуђаху, и за Њим иђаху са страхом. И узевши опет дванаесторицу поче им казивати шта ће бити од Њега:
33Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.
33Ево идемо у Јерусалим, и Син човечји предаће се главарима свештеничким и књижевницима и осудиће Га на смрт, и предаће Га незнабошцима;
34Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
34и наругаће Му се, и биће Га, и попљуваће Га, и убиће Га, и трећи дан устаће.
35Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.
35И пред Њега дођоше Јаков и Јован, синови Зеведејеви, говорећи: Учитељу! Хоћемо да нам учиниш за шта ћемо Те молити.
36On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?
36А Он им рече: Шта хоћете да вам учиним?
37I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.
37А они Му рекоше: Дај нам да седнемо један с десне стране Теби, а други с леве, у слави Твојој.
38Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?
38А Исус им рече: Не знате шта иштете: можете ли пити чашу коју ја пијем, и крстити се крштењем којим се ја крштавам?
39A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,
39А они Му рекоше: Можемо. А Исус рече им: Чашу, дакле, коју ја пијем испићете; и крштењем којим се ја крштавам крстићете се;
40Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž připraveno jest.
40али да седнете с десне стране мени и с леве, не могу ја дати него којима је уготовљено.
41A uslyšavše to jiných deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.
41И чувши то десеторица почеше се срдити на Јакова и на Јована.
42Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.
42А Исус дозвавши их рече им: Знате да кнезови народни владају народом и поглавари његови управљају њим.
43Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.
43Али међу вама да не буде тако; него који хоће да буде већи међу вама, да вам служи.
44A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.
44И који хоће први међу вама да буде, да буде свима слуга.
45Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.
45Јер Син човечји није дошао да Му служе него да служи, и да да душу своју у откуп за многе.
46Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře.
46И дођоше у Јерихон. И кад излажаше из Јерихона, Он и ученици Његови и народ многи, син Тимејев, Вартимеј слепи, сеђаше крај пута и прошаше.
47A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
47И чувши да је то Исус Назарећанин стаде викати и говорити: Сине Давидов, Исусе! Помилуј ме!
48I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
48И прећаху му многи да ућути, а он још више викаше: Сине Давидов! Помилуј ме!
49Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.
49И ставши Исус рече да га зовну. И зовнуше слепца говорећи му: Не бој се, устани, зове те.
50On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.
50А он збацивши са себе хаљине своје, устаде и дође к Исусу.
51I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím.
51И одговарајући рече му Исус: Шта хоћеш да ти учиним? А слепи рече Му: Равуни! Да прогледам.
52Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.
52А Исус рече му: Иди, вера твоја поможе ти. И одмах прогледа, и оде путем за Исусом.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.