Marek 11
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých,
1И кад се приближи к Јерусалиму, к Витфази и Витанији, код горе маслинске, посла двојицу од ученика својих
2A řekl jim: Jděte do hrádku, kterýž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž ještě nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte ke mně.
2и рече им: Идите у село што је пред вама, и одмах како уђете у њега наћи ћете магаре привезано, на које нико од људи није уседао; одрешите га и доведите.
3A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je propustí sem.
3И ако вам ко рече: Шта то чините? Кажите: Треба Господу; и одмах ће га послати овамо.
4I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je.
4А они одоше, и нађоше магаре привезано код врата напољу на раскршћу, и одрешише га.
5Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko?
5И неко од оних што стајаху онде рекоше им: Зашто дрешите магаре?
6Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich.
6А они рекоше им као што им заповеди Исус; и оставише их.
7Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně.
7И доведоше магаре к Исусу, и метнуше на њ хаљине своје; и уседе на њ.
8Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu.
8А многи простреше хаљине своје по путу; а једни резаху грање од дрвета, и простираху по путу.
9A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Spas nás. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.
9А који иђаху пред Њим и за Њим, викаху говорећи: Осана! Благословен који иде у име Господње!
10Požehnané, kteréž jest přišlo ve jménu Páně, království otce našeho Davida! Spas nás na výsostech.
10Благословено царство оца нашег Давида који иде у име Господње! Осана на висини!
11I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti.
11И уђе Исус у Јерусалим, и у цркву; и промотривши све, кад би увече, изађе у Витанију с дванаесторицом.
12A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl.
12И сутрадан кад изађоше из Витаније, огладне.
13A uzřev zdaleka fík, an má listí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě listí; nebo nebyl čas fíků.
13И видевши издалека смокву с лишћем дође не би ли шта нашао на њој; и дошавши к њој ништа не нађе осим лишћа; јер још не беше време смоквама.
14Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho.
14И одговарајући Исус рече јој: Да одсад од тебе нико не једе рода довека. И слушаху ученици Његови.
15I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, jenž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel.
15И дођоше опет у Јерусалим; и ушавши Исус у цркву стаде изгонити оне који продаваху и куповаху по цркви; и испремета трпезе оних што мењаху новце, и клупе оних што продаваху голубове.
16A nedopustil, aby kdo jakou nádobu nesl skrze chrám.
16И не даде да ко пронесе суда кроз цркву.
17I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů.
17И учаше говорећи им: Није ли писано: Дом мој нека се зове дом молитве свим народима? А ви начинисте од њега хајдучку пећину.
18Slyšeli pak to zákoníci i přední kněží, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, protože všecken zástup divil se učení jeho.
18И чуше књижевници и главари свештенички, и тражаху како би Га погубили; плашили су Га се, јер Га је народ слушао.
19A když byl večer, vyšel Ježíš z města.
19И кад би увече изађе напоље из града.
20A učedlníci ráno jdouce, uzřeli fík, an usechl hned z kořene.
20И у јутру пролазећи видеше смокву где се посушила из корена.
21Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl.
21И опоменувши се Петар рече Му: Рави! Гле, смоква што си је проклео, посушила се.
22I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží.
22И одговарајући Исус рече им:
23Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, budeť jemu tak, což by koli řekl.
23Имајте веру Божју; јер вам заиста кажем: ако ко рече гори овој: Дигни се и баци се у море, и не посумња у срцу свом, него узверује да ће бити као што говори: биће му шта год рече.
24Protož pravím vám: Začež byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám.
24Зато вам кажем: све што иштете у својој молитви верујте да ћете примити; и биће вам.
25A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše.
25И кад стојите на молитви, праштајте ако шта имате на кога: да и Отац ваш који је на небесима опрости вама погрешке ваше.
26Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich.
26Ако ли, пак, ви не опраштате, ни Отац ваш који је на небесима неће опростити вама погрешке ваше.
27I přišli zase do Jeruzaléma. A když on chodil v chrámě, přistoupili k němu přední kněží a zákoníci a starší.
27И дођоше опет у Јерусалим; и кад хођаше по цркви дођоше к Њему главари свештенички и књижевници и старешине,
28I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo jest tobě dal tu moc, abys tyto věci činil?
28и рекоше Му: Каквом власти то чиниш? И ко ти даде власт ту, да то чиниш?
29Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím.
29А Исус одговарајући рече им: И ја ћу вас да упитам једну реч, и одговорите ми; па ћу вам казати каквом власти ово чиним.
30Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi.
30Крштење Јованово или би с неба или од људи? Одговорите ми.
31I rozvažovali to sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
31И мишљаху у себи говорећи: Ако кажемо: С неба, рећи ће: Зашто му дакле не веровасте?
32Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že jest právě byl prorok.
32Ако ли кажемо: Од људи, бојимо се народа; јер сви мишљаху за Јована да заиста пророк беше.
33I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím.
33И одговарајући рекоше Исусу: Не знамо. И Исус одговарајући рече њима: Ни ја вама нећу казати каквом власти ово чиним.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.