Marek 7
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
1И скупише се око Њега фарисеји и неки од књижевника који беху дошли из Јерусалима.
2A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.
2И видевши неке од ученика Његових да нечистим, то јест, неумивеним рукама једу хлеб, укорише их.
3Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
3Јер фарисеји и сви Јевреји, не једу док не умију руке до лаката, држећи се оног што им је остало од старих;
4A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
4и кад дођу с пазара, не једу док се не умију; и још много има што су примили те држе: перу чаше и жбанове и котлове и клупе.
5Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
5А потом питаху Га фарисеји и књижевници: Зашто ученици твоји не живе као што нам је остало од старих, него једу хлеб неумивеним рукама?
6On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
6А Он одговарајући рече им: Добро је пророковао Исаија за вас лицемере, као што је писано: Ови људи уснама ме поштују, а срце њихово далеко стоји од мене.
7Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.
7Но залуду ме поштују учећи наукама, заповестима људским.
8Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.
8Јер остависте заповести Божје, а држите обичаје људске, прање жбанова и чаша; и друга многа таква чините.
9I pravil jim: Èistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
9И рече им: Добро укидате заповест Божју да свој обичај сачувате.
10Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.
10Јер Мојсије рече: Поштуј оца свог и матер своју; и: Који опсује оца или матер смрћу да умре.
11Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,
11А ви кажете: Ако каже човек оцу или матери: Корван, то јесте: прилог је чим бих ти ја могао помоћи.
12A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,
12И тако не дате му ништа учинити, оцу свом или матери својој,
13Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
13укидајући реч Божју својим обичајем који сте поставили; и овако много којешта чините.
14I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
14И дозвавши сав народ рече им: Послушајте мене сви, и разумите.
15Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.
15Ништа нема што би човека могло опоганити да уђе споља у њега, него што излази из њега оно је што погани човека.
16Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
16Ако ко има уши да чује нека чује.
17A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
17И кад дође од народа у кућу питаху Га ученици Његови за причу.
18I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?
18И рече им: Зар сте и ви тако неразумни? Не разумете ли да шта год у човека споља улази не може га опоганити?
19Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
19Јер му не улази у срце него у трбух; и излази напоље чистећи сва јела.
20Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.
20Још рече: Шта излази из човека оно погани човека;
21Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
21јер изнутра, из срца људског, излазе мисли зле, прељубе, курварства, убиства,
22Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
22крађе, лакомства, пакости, злоће, лукавство, срамоте, зло око, хуљење на Бога, понос, безумље.
23Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.
23Сва ова зла изнутра излазе, и погане човека.
24A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.
24И уставши оданде оде у крајеве тирске и сидонске, и ушавши у кућу хтеде да нико не чује за Њ; и не може се сакрити.
25Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
25Јер чувши за Њ жена што у њеној кћери беше дух нечисти, дође и паде к ногама Његовим.
26(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
26А жена та беше Гркиња родом Сирофиничанка, и мољаше Га да истера ђавола из кћери њене.
27Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
27А Исус рече јој: Стани да се најпре деца нахране; јер није право узети хлеб од деце и бацити псима.
28A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
28А она одговарајући рече Му: Да, Господе; али и пси под трпезом једу од мрва детињих.
29I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
29И рече јој: За ту реч иди; изађе ђаво из кћери твоје.
30I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
30И дошавши кући нађе да је ђаво изашао, и кћи лежаше на одру.
31Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
31И опет изађе Исус из крајева тирских и сидонских и дође на море галилејско у крајеве десетоградске.
32I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
32И доведоше к Њему глувог и мутавог, и мољаху Га да метне на њ руку.
33A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
33И узевши га из народа насамо метну прсте своје у уши његове, и пљунувши дохвати се језика његовог;
34A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.
34и погледавши на небо уздахну, и рече му: Ефата, то јесте: Отвори се.
35A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
35И одмах му се отворише уши, и разреши се свеза језика његовог и говораше лепо.
36I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.
36И запрети им да никоме не казују; али што им више Он забрањиваше они још више разглашаваху.
37A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
37И врло се дивљаху говорећи: Све добро чини; и глуве чини да чују и неме да говоре.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.