Marek 5
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
1И дођоше преко мора у околину гадаринску.
2A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
2И кад изиђе из лађе, одмах Га срете човек с духом нечистим,
3Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,
3који живљаше у гробовима и нико га не могаше свезати ни веригама;
4Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.
4јер је много пута био метнут у пута и у вериге, па је искидао вериге и пута изломио; и нико га не могаше укротити.
5A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
5И једнако дан и ноћ бављаше се у гробовима и у горама вичући и бијући се камењем.
6Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
6А кад виде Исуса из далека, потече и поклони Му се.
7A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
7И повикавши гласно рече: Шта је Теби до мене, Исусе Сине Бога Вишњег? Заклињем Те Богом, не мучи ме.
8(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
8Јер му говораше: Изађи, душе нечисти, из човека.
9I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
9И питаше га: Како ти је име? И одговори Му: Легеон ми је име; јер нас је много.
10I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
10И молише Га веома да их не шаље из оне околине.
11Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
11А онде по брегу пасло је велико крдо свиња.
12I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
12И молише Га сви ђаволи говорећи: Пошаљи нас у свиње да у њих уђемо.
13I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.
13И допусти им Исус одмах. И изашавши духови нечисти уђоше у свиње; и навали крдо с брега у море; а беше их око две хиљаде: и потопише се у мору.
14Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.
14А свињари побегоше, и јавише у граду и по селима. И изађоше људи да виде шта је било.
15I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.
15И дођоше к Исусу, и видеше беснога у коме је био легеон где седи обучен и паметан; и уплашише се.
16A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.
16А они што су видели казаше им шта би од беснога и од свиња.
17Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
17И почеше Га молити да иде из њихових крајева.
18A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.
18И кад уђе у лађу, мољаше Га онај што је био бесан да буде с Њим.
19Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.
19А Исус не даде му, већ му рече: Иди кући својој к својима и кажи им шта ти Господ учини, и како те помилова.
20I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
20И оде и поче приповедати у Десет градова шта му учини Исус; и сви се дивљаху.
21A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.
21И кад пређе Исус у лађи опет на оне стране, скупи се народ многи око Њега; и беше крај мора.
22A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,
22И гле, дође један од старешина зборничких по имену Јаир; и видевши Га паде пред ноге Његове.
23A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
23И мољаше Га врло говорећи: Кћи је моја на самрти; да дођеш и да метнеш на њу руке да оздрави и живи.
24I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.
24И пође с њим. И за Њим иђаше народа много и туркаху Га.
25(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
25И жена некаква која је дванаест година боловала од течења крви
26A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
26и велику муку поднела од многих лекара, и потрошила све што је имала, и ништа јој нису помогли, него још горе начинили,
27Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
27кад је чула за Исуса, дође у народу састраг, и дотаче се хаљине Његове.
28Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
28Јер говораше: Ако се само дотакнем хаљина Његових оздравићу.
29A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
29И одмах пресахну извор крви њене, и осети у телу да оздрави од болести.
30A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
30И одмах Исус осети у себи силу што изађе из Њега, и обазревши се на народ рече: Ко се то дотаче мојих хаљина?
31I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
31И рекоше Му ученици Његови: Видиш народ где Те турка, па питаш: Ко се дотаче мене?
32I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.
32И Он се обазираше да види ону која то учини.
33Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
33А жена уплашивши се дрхташе, и знајући шта јој се догоди, дође и клече пред Њим, и каза Му сву истину.
34On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
34А Он рече јој: Кћери! Вера твоја поможе ти; иди с миром, и буди здрава од болести своје.
35A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
35Још Он говораше, а дођоше од старешине зборничког говорећи: Кћи твоја умре; што већ трудиш учитеља?
36Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
36А Исус одмах чувши реч што рекоше рече старешини: Не бој се, само веруј.
37I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
37И не даде за собом ићи никоме осим Петра и Јакова и Јована брата Јаковљевог.
38I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
38И дође у кућу старешине зборничког, и виде вреву и плач и јаук велики.
39I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.
39И ушавши рече им: Шта сте узаврели те плачете? Девојка није умрла, него спава.
40I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
40И подсмеваху Му се. А Он истеравши све узе оца девојчиног и матер и који беху с Њим, и уђе где лежаше девојка.
41A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.
41И узевши девојку за руку рече јој: Талита куми, које значи: Девојко, теби говорим, устани.
42A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
42И одмах уста девојка и хођаше; а беше од дванаест година. И зачудише се чудом великим.
43A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.
43И запрети им врло да нико не дозна за то, и рече: Подајте јој нек једе.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.